Článek
Domestik je pojmenování pro cyklistu, který ve svém týmu plní podpůrnou roli pro hlavní hvězdy, pomáhá jim v jízdě na rovině proti větru nebo rozjíždět náročné kopce. Přesně takovým domestikem je Roman (v podání Jiřího Konvalinky). Ten ale zároveň dospěl do věku, kdy už mu pomalu ujíždí vlak – peloton, chcete-li – a kdy je nejvyšší čas pokusit se ještě na poslední chvíli dostat mezi nejlepší. Roman je pro to ochoten udělat cokoliv. Pro začátek si domů pořídí kyslíkový stan, který mu má pomoci nastartovat výkonnost.
Domestik je pojmenování pro cyklistu, který ve svém týmu plní podpůrnou roli pro hlavní hvězdy, pomáhá jim v jízdě na rovině proti větru nebo rozjíždět náročné kopce. Přesně takovým domestikem je Roman (v podání Jiřího Konvalinky). Ten ale zároveň dospěl do věku, kdy už mu pomalu ujíždí vlak – peloton, chcete-li – a kdy je nejvyšší čas pokusit se ještě na poslední chvíli dostat mezi nejlepší. Roman je pro to ochoten udělat cokoliv. Pro začátek si domů pořídí kyslíkový stan, který mu má pomoci nastartovat výkonnost.
Domestik je pojmenování pro cyklistu, který ve svém týmu plní podpůrnou roli pro hlavní hvězdy, pomáhá jim v jízdě na rovině proti větru nebo rozjíždět náročné kopce. Přesně takovým domestikem je Roman (v podání Jiřího Konvalinky). Ten ale zároveň dospěl do věku, kdy už mu pomalu ujíždí vlak – peloton, chcete-li – a kdy je nejvyšší čas pokusit se ještě na poslední chvíli dostat mezi nejlepší. Roman je pro to ochoten udělat cokoliv. Pro začátek si domů pořídí kyslíkový stan, který mu má pomoci nastartovat výkonnost. Bez sebereflexe
Domestik je pojmenování pro cyklistu, který ve svém týmu plní podpůrnou roli pro hlavní hvězdy, pomáhá jim v jízdě na rovině proti větru nebo rozjíždět náročné kopce. Přesně takovým domestikem je Roman (v podání Jiřího Konvalinky). Ten ale zároveň dospěl do věku, kdy už mu pomalu ujíždí vlak – peloton, chcete-li – a kdy je nejvyšší čas pokusit se ještě na poslední chvíli dostat mezi nejlepší. Roman je pro to ochoten udělat cokoliv. Pro začátek si domů pořídí kyslíkový stan, který mu má pomoci nastartovat výkonnost. Bez sebereflexe
Ve výtvarně působivě pojatém stanu nutí přespávat i svou ženu Šarlotu (Tereza Hofová). Také ona má před sebou jasnou vyhlídku: chtěla by s Romanem dítě. A vzhledem k tomu, že je o trochu starší, i jí rychle utíká čas.
Oba tak mají přesně definovaný cíl, který se pro ně postupně stává posedlostí. Čím dál víc se soustředí jen sami na sebe, ztrácejí sebereflexi, schopnost empatie. Zdá se, že se nedokážou vyrovnat s možností, že v tom, co si vytyčili, neuspějí, že nedostojí společenské poptávce po bezproblémovém zvládnutí zásadní životní výzvy. Jak je asi zřejmé z předchozího, Domestik není typický sportovní film, spíše až anatomická studie rozpadu jednoho vztahu a obou sledovaných osobností.
V tomto smyslu, myslím, není dobré nechat se zmást tím, že Roman v jednu chvíli sáhne po dopingu. Sedlákův film není primárně obžalobou současné cyklistiky.
Vždyť i Šarlota se kvůli zvýšení možnosti početí láduje prášky. A to, že jsou to v jejím případě společností tolerované látky, není ve výsledku zase tolik podstatné.
Sedlák se s tím nemaže, nutí diváka pozorovat vše hezky zblízka. Spolu s postavami nás zavře do jednoho sterilního bytu a nechá klaustrofobicky prožít celý ten nechutný rozklad. Pomáhá si při tom neustálým opakováním některých motivů, vynalézavým zvukem i střihem, kdy nepříjemné scény prodlužuje až k nesnesení – což jistě může některé diváky vyhnat z kina ještě před koncem. Dynamiku dvouhodinového filmu pak určuje také hudba skupiny Vložte kočku.
Sedlák se s tím nemaže, nutí diváka pozorovat vše hezky zblízka. Spolu s postavami nás zavře do jednoho sterilního bytu a nechá klaustrofobicky prožít celý ten nechutný rozklad. Pomáhá si při tom neustálým opakováním některých motivů, vynalézavým zvukem i střihem, kdy nepříjemné scény prodlužuje až k nesnesení – což jistě může některé diváky vyhnat z kina ještě před koncem. Dynamiku dvouhodinového filmu pak určuje také hudba skupiny Vložte kočku.
Sedlák se s tím nemaže, nutí diváka pozorovat vše hezky zblízka. Spolu s postavami nás zavře do jednoho sterilního bytu a nechá klaustrofobicky prožít celý ten nechutný rozklad. Pomáhá si při tom neustálým opakováním některých motivů, vynalézavým zvukem i střihem, kdy nepříjemné scény prodlužuje až k nesnesení – což jistě může některé diváky vyhnat z kina ještě před koncem. Dynamiku dvouhodinového filmu pak určuje také hudba skupiny Vložte kočku. Tělesný rozpad
Sedlák se s tím nemaže, nutí diváka pozorovat vše hezky zblízka. Spolu s postavami nás zavře do jednoho sterilního bytu a nechá klaustrofobicky prožít celý ten nechutný rozklad. Pomáhá si při tom neustálým opakováním některých motivů, vynalézavým zvukem i střihem, kdy nepříjemné scény prodlužuje až k nesnesení – což jistě může některé diváky vyhnat z kina ještě před koncem. Dynamiku dvouhodinového filmu pak určuje také hudba skupiny Vložte kočku. Tělesný rozpad
Důležité pro celkové vyznění jsou rovněž výkony obou hlavních herců. Jiří Konvalinka kvůli roli poctivě trénoval a cyklistu mu pro jeho subtilní postavu bez problémů uvěříte. A pak jen kroutíte hlavou, když se už tak křehký Roman ještě víc ztrácí před očima. Podobnou tělesnou proměnou ale prochází také Tereza Hofová, což podtrhne výrazná finální scéna, další z těch „nekoukatelných“.
Právě nekompromisní a promyšlená forma, kdy se Sedlák snaží k vyprávění (docela jednoduchého) příběhu využít celou paletu filmových prostředků, je v české kinematografii příjemným osvěžením. Pokud by nová generace režisérů měla přinést právě to, pak jen houšť.
Domestik
Česko/Slovensko 2018, 117 min. Režie a scénář: Adam Sedlák. hrají: Tereza Hofová, Jiří Konvalinka, Miroslav Hanuš, Tomáš Bambušek.
Celkové hodnocení 70 %