Je to obžaloba a snad i karikatura současné justice v zemi středu. Vypravěčem a hlavním hrdinou je Wej Ta, mladý advokát pyšný na to, jak cynicky hrabivým je zloduchem.

Autor, vlastním jménem Chao Čchün (1974), publikuje často na internetu, aby unikl stále přítomné cenzuře. Blogerské psaní je zřejmé také ze struktury jednotlivých kapitol.

Zpravidla začínají nějakou zásadou, kterou se řídí oficiální státní právo, a poté vypravěč rozebírá případy, které musí s kolegy ve společné advokátní kanceláři řešit.

Čtenář se ani moc nedozví o vině či nevině souzených, ale pokaždé o horentních částkách, které si za obhajobu nárokují advokáti a za rozhodnutí v určitém směru i soudci. Některé případy jsou skoro jako z pera Jaroslava Haška a jeho satirických návratů do rakouského mocnářství, jak jsou absurdní a z toho pohledu i sledované.

Svižně přeložené dílo

Cyničnost advokáta Wej Ta se projevuje i ve vztahu k ženám, které jsou často jen objektem sexuálního obchodu. S výjimkou Sylvy, která pro něho představuje největší ohrožení.

Díky překladateli Denisu Molčanovovi je čtenář provázen svižně přeloženým dílem.
Autor využívá jména kolegů i jejich přezdívky. To vše zpřítomňuje celý děj směřující ke katastrofě. Pravda, maličko násilně vystavěné.

O vnitřním boji současné společnosti v Číně svědčí skutečnost, že autor získal v roce 2010 váženou cenu časopisu Lidová literatura. Chystal se pronést projev na téma cenzura, což mu však nebylo umožněno.

Vydavatel tištěné verze románu Než slehne rudý prach, s řadou opravených verzí včetně několika závěrů, byl donucen své nakladatelství zavřít.

Přesto, nebo právě proto je Mu-žung Süe-cchum populárním autorem.
Nyní žije v Hongkongu a pro New York Times komentuje čínskou realitu.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: