Zatímco krajinou prchá do bezpečí civilizace vyděšený a zakrvácený mladík, v malé vesnici najde šokovaný farář brutálně zavražděného muže demonstrativně naaranžovaného na oltáři. Obětí je otec čerstvě dospělého syna, s nímž nevycházel dobře jedině podivínský soused kvůli plotu.

Záhada je o to větší, že způsob smrti odkazuje na středověkou brutalitu podobně jako v případě první série, kdy oběť skončila nabodnutá na kůl a označená symbolem hada. Vrah tentokrát svou oběť pověsil hlavou dolů a zaživa rozřízl vejpůl ruční pilou.

Zatím zamrzí jen obvyklá bolest Labyrintu, občas slabší herecké výkony vedle spolehlivých hlavních postav, ale podstatnější je, že je rozehráno svižně a jasně. Kamera na nic nečeká, vše jde ráz na ráz, tým vyšetřovatelů s Jiřím Langmajerem v čele začíná rozplétat bludiště stop jak ve vsi, kde se stane pro chlapy v hospodě hlavním podezřelým podivínský soused-hrobník, tak u lesa, kde zmizelo auto oběti i syn.

Milovníky pátrání tvůrci potěší i otevřením další linky, když se stárnoucí bezdětná žena nechá z nejasných důvodů zavřít do psychiatrické léčebny, a fanoušky mystérií pak chytí na vějičku, když jim ukážou muže zahaleného v kápi s maskou, jenž, jak se zdá, jedná podle pokynů, které pocházejí z jiného světa. Ve finále se pak otevírá další záhada, aby napětí publiku vydrželo – a to tvůrci spolehlivě umějí, stejně jako vytvořit atmosféru. Nic tedy nebrání tomu, aby se divák mohl začít těšit na solidně vystavěnou detektivku v tajemných kulisách.