Trojice, jež je na hudební scéně od roku 2007, je v Leedsu doma, proto se nemůže dočkat, až tamnímu publiku představí několik nových písní. Rozhovoru se zúčastnila celá skupina, tedy zpěvák a kytarista Matt Bigland, bubeník Mike Sheils a baskytarista Jim Cratchley.

Máte nějaký svůj oblíbený rock’n’rollový příběh?

Bigland: Druhé a třetí album jsme nahrávali ve studiu, v němž vzniklo několik desek skupiny Queen. Pořád má stejného majitele, pokaždé jsme si s ním hodně povídali. Jednou nám vyprávěl, jak tam v sedmdesátých letech Queen nahrávali a Brian May neměl na lístek na vlak domů, tak mu na něj dával peníze.

Vím, že to je drobná příhoda, ale mně se líbila. Vždyť Queen jsou jedna z nejúspěšnějších kapel na světě. A v době, kdy začínali, neměli ani na lístek na vlak.

Vybrali jste si to studio, protože tam nahrávali Queen?

Bigland: Zčásti. Je to důležitý detail, ale je to opravdu dobré studio a s tamními producenty se velmi dobře spolupracuje.

Cratchley: Ale hlavně je naproti dobré bistro, to je podstatné. Jídlo, vybavení studia a pak až historie.

Je to vaše nejoblíbenější nahrávací studio?

Bigland: Mám to tam rád, ale skvěle se mi pracuje i jinde. Právě nahráváme album a naše studio se nedá s tím, o kterém jsme mluvili, srovnávat, ale i tak jsme tam naprosto spokojení.

Cratchley: Byl jsem nadšený z nahrávání na lodi na Temži. A také se mi moc líbilo ve studiu Konk, které vlastní Ray Davies z kapely The Kinks.

Sheils: To bylo nejlepší, protože je asi pět minut od mého baráku, naprostá pohodička. Vidíte, stačí nám málo, vybíráme buď podle jídla, nebo vzdálenosti.

Jaký máte pocit z aktuálního nahrávání?

Bigland: Především jsem šťastný, že pracujeme na čtvrté desce. Mnoho kapel končí po první, takže si vážím toho, že spolu pořád hrajeme a tvoříme. Jak už jsme zmínili, nahrávání je na začátku. Nové písně jsme začali nahrávat před pár dny, ale už několik měsíců je zkoušíme a pracujeme na nich. Možná ještě nějaké přibudou v průběhu nahrávání. Nepřestávám psát. Nikdy nemáme pocit, že už máme dost písniček.

Že jsme vás mohli vidět na festivalu Rock for People je tedy toto léto poměrně výjimečná záležitost, protože po něm budete opět zavřeni ve studiu.

Bigland: Ano, vrátíme se až koncem srpna na festivaly Reading a Leeds, které máme rádi.

Cratchley: Jsou to festivaly, na kterých jsme vyrůstali. Celý život jsme tam chtěli hrát, což už se nám poštěstilo, ale teď budeme stát na hlavním pódiu a lidé uslyší úplně nové písně.

Jaké máte z festivalů Reading a Leeds silné vzpomínky?

Sheils: Pro mě to je určitě koncert Rage Against The Machine v roce 2008. Nevěřím, že už je to deset let. Bylo to po jejich návratu na scénu. A pak nezapomenu na koncert Queens of the Stone Age. Ten musel zasáhnout každého v publiku.