Gojira je v posledních letech na absolutním vrcholu, což potvrdily i dvě nominace na prestižní americké hudební ceny Grammy v roce 2016 (navrženo bylo album Magma v kategorii nejlepší rockové album a singl z něj Silvera jako nejlépe zahraná rocková píseň). Kapela se během let posunula až do hájemství art rocku, ale pořád si zachovala deathmetalovou agresivitu z raných alb, takže jejím vystoupením nechybí kontrast a drive, byť v Jaroměři převažovaly táhlejší vzdušnější kompozice doplněné působivými projekcemi.

Naše hudba se vyvíjí, stali jsme se progresivnějšími,“ řekl Novinkám zpívající kytarista Joe Duplantier. „Někdo říká, že se vyprodáváme, ale nám nezáleží na tom, jak to nazýváte. Hrajeme ze srdce hudbu, která se nám líbí. Otevřeli jsme se světu. Rádi hrajeme nové písně, je to větší zábava, a je to méně fyzické než death metal.“ Vysvětlil i důvod změny. Musíme čelit rutině, tohle je popáté nebo pošesté, co hrajeme na Brutal Assaultu.

Gojira

Gojira

FOTO: Obscure

Duplantier také přiznal, jak těžké bylo prosadit se ve světě: „Scéna ve Francii byla hodně undergroundová, neměli jsme žádný příklad mezinárodního úspěchu francouzské metalové kapely. Mnoho let jsme přemýšleli, jak jet na turné, jak kontaktovat velké managementy a pořadatele nebo vydavatelství. Jen díky své tvrdohlavosti jsme zjistili, jak se dostat mimo naši vlast a potkat jiné lidi. Ale i po deseti letech hraní na turné, jsme jezdili jen po Francii, Belgii a Švýcarsku, po frankofonních zemích. Deset let trvalo, než jsme poprvé hráli v Anglii.“ Kytarista si však nestěžuje: „Je to jako v jiných profesích, když chceš být lékařem, taky deset let studuješ.“

Návrat deathu

Death metal mezi styly převažoval. V klasické podobě ho hráli jeho přední představitelé Cannibal Corpse, jedni z vůbec nejúspěšnějších deathových kapel.  Uplatnili všechny typické atributy žánru - temné podladěné kytary, kanonádu kopáků i hluboký zpěv, který připomínal zvracení a dobře ladil s nechutnými texty. Bohužel však ustrnuli a po půl hodině byl další program vypočitatelný. Zajímavější byla proto The Black Dahlia Murder, jejíž tvorba byla stylová, ale přece jen pestřejší, k čemuž přispívala i kytarová sóla. Trochu ji však shazoval sípavý zpěv Trevora Strnada, na který si nemohu zvyknout.

Příjemným překvapením bylo také vystoupení britských Paradise Lost. Skupina se už před lety přestala věnovat elektronice a otevřeně přiznala, že se vrací k death doomovým začátkům. Nebylo to však uzavření kruhu, ale vývoj po spirále, zvuk sice byl mnohem tvrdší, ostrá byla zejména až kovově znějící basa, ale aranžmá byla propracovaná a projevily se v nich zkušenosti kapely.

Skupina Shelter se zpěvákem Rayem Cappe,

Skupina Shelter se zpěvákem Rayem Cappem

FOTO: David Taneček, ČTK

Program festivalu však byl přece jen mnohem bohatší. Nabídl kršnacorové Shelter, v nichž veganský zpěvák Ray Cappo, odmítající drogy a alkohol neuplatňuje jen své názory a víru, ale melodický straight edge hard core punk spojuje i s indickými motivy a opěvováním Kršny. Spád ale jejich vystoupení ubíraly až příliš četné Cappovy proslovy.

Prostor dostal i bizarní finský šraml Steve´n´Seagulls, který má zcela nemetalové obsazení, bicí v něm doplňují kontrabas, akordeon, banjo, mandolína a španělka. Hillbilly verze rockových písní však nebyly pouhým vtípkem, aranžmá byla skutečně dotažená.

Brutal Assault ale nezapomněl ani na undergroundové kořeny. Po třech letech na něm vystoupila mezinárodní Brujeria, která čerpá z mexického metalového undergroundu počátku devadesátých let, objevily se v ní však i významní členové amerických a britských thrashových a grindových kapel. Libuje si v syrovém neuvěřitelně zkresleném a záměrně špatném zvuku nástrojů a image mexických zhulených desperádů.

Helmet

Helmet

FOTO: Obscure

 Helmet plní vzteku

Jedním z vrcholů středečního večera bylo i vystoupení Helmet, kteří se obvykle spojují s noise rockem a alternativním rockem počátku devadesátých let, kdy uspěli s albem Betty. Její písně stojí na neotřelých riffech a jazzem ovlivněném rozvoji melodií, tvrdém zvuku a hojném využití zpětné vazby. Kytarista Page Hamilton často nechal u bedny svůj nástroj rozhoukat. K drsnému pojetí po koncertě Novinkám řekl: „Měl jsem několik technických problémů, nefungovalo několik věcí, které měly fungovat. Když nejsou věci v pořádku, jsem frustrovaný a frustrovaný nemohu skrýt své emoce. Na konci vystoupení jsem byl frustrovaný a hrál jsem hodně vztekle, což je docela vzácné. Obvykle sice hraju s vášní, jsem do hraní stoprocentně ponořen, ale nejsem zpruzený. Hrát naše písně je velmi náročné jak fyzicky, tak emocionálně.“

Hamilton vysvětlil, co přispělo k jeho vzteku: „Byl tady ohromný dav, 15 000 až 20 000 lidí a ty chceš hrát skvěle. Jenže jsem se musel potýkat s kytarou, která neladila, s popruhem kytary, s malými hloupostmi, kterými se nechceš zabývat, když hraješ. Navíc bylo publikum trochu vlažné, protože jsme zněli jinak než většina lidí tady, naše hudba je víc na groovech, ale nakonec to bylo dobrý, zábava.”

Festival pokračuje až do sobotní noci a i další dny mají nabitý program, ve čtvrtek jsou hlavními hvězdami slovinští elektroničtí konceptualisté Laibach a portugalští Moonspell, v pátek polští deathaři Behemoth a američtí industriálně metaloví Ministry. [celá zpráva]

Poslední den festivalu, v sobotu, vystoupí vůbec poprvé v České republice Danzig. [celá zpráva]

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: