Je vaše retrospektiva rozloučením s fotografickou kariérou?

Nacházím se v životní fázi, kdy začíná převažovat režisérská profese nad tou fotografickou, a proto je mým cílem uzavřít jednu životní a tvůrčí kapitolu. Chci ji uzavřít v tom nejlepším stánku umění, což je pro asi každého umělce pražský Mánes. Rád bych výstavou vzdal hold nejen své dosavadní práci, ale i manželce, která na mé fotografické tvorbě nechala kus svého života i kus svého mládí.

Jak je těžké dostat se coby vystavující do Mánesu?

Důležité je podat v dostatečném předstihu žádost. My ji podali asi rok a půl před zamýšleným začátkem výstavy. K tomu je třeba přidat i profesní životopis a ideu budoucí expozice. Zasedne zvláštní rada, která vše posoudí, rozhodne a stanoví termín. No a pak už musíte sehnat velkou sumu peněz na nájem i samotnou instalaci, která je v mém případě ještě dražší než nájem. A to je někdy také umění.

Má název výstavy 25 let ve stínu světla nějaký zvláštní význam?

Má výstava, která se uskutečnila před deseti lety na pražské Staroměstské radnici, nesla název 15 let ve stínu světla. Název se mi zalíbil, vysvětluje mou pozici na fotografické scéně. I když mám za sebou sedm fotografických knih, široká veřejnost mě nezná a já ani netoužím být součástí šoubyznysu. A pak, symbol světla je symbolem fotografie, která je vždy nade mnou jako jedincem.

Jak bude výstava řešena prostorově a ideově?

Kurátorsky ji převzala má žena a musím říci, že mezi námi byly opravdu velké boje, protože minimálně ve čtyřiceti procentech se neshodujeme. Vyjednáváme o každém snímku jako politici, pak se pohádáme a několik dní spolu skoro nemluvíme. Nakonec to ale dopadlo zase dobře, lidem se bude výstava líbit. Rozdělila ji podle formátů a stylů. Největší fotografie má dokonce tři metry na čtyři. Černobílou část tvoří akty a polaroidy a v boční místnosti najdou lidé projekt Charisma s fotografiemi slavných lidí. Budou tam zhruba dvě stovky fotografií. Výstava je prodejní a výtěžek připadne nadaci Domácí anděl.

Které fotografie jsou pro vás nejcennější?

Možná mé první černobílé akty, které mě katapultovaly mezi renomované tvůrce. Po roce a půl focení si mě všimla německá firma Leica a dala mi příležitost. Potom jsou pro mě cenné fotografie herců Johnnyho Deppa, Dannyho Treja nebo tenisty Borise Beckera. Každý z nich se mi pojí s osobní vzpomínkou. Třeba snímek Dannyho Treja je unikátní tím, že si na něm dělá ze sebe legraci. Pózuje totiž jako kulturista s mým synem.

Bude někdo ze známých osobností na otevření?

Pokřtít výstavu přijde fotograf Robert Vano, o němž jsem natočil dokumentární film, a můj blízký přítel, olympijský vítěz v judu Lukáš Krpálek, který má snímek v mé knize Charisma, stejně jako Jan Saudek, se kterým mě pojí mnohé. Večerem bude provázet herec a dabér Zdeněk Podhůrský. Zahraje i americký bluesový kytarista Spider, jenž hrál s Donnou Summerovou a kamarádil s bubeníkem Jimiho Hendrixe Mitchem Mitchellem.

Bude k výstavě i doprovodný program?

Ano, v Mánesu proběhne také projekce mých sedmi filmů. Budou i komentované prohlídky. V rámci ukončení celé výstavy 10. září dojde k slavnostnímu předání všech zakoupených fotografií jejich majitelům.

Co bude s vaší kariérou dál?

Mám roztočeno několik filmů. Před dokončením je dokument o cirkusu, v procesu je film o české skokance do vody Andree Absolonové a pak budu dělat svůj velký film o světovém podvodníkovi Viktoru Lustigovi. Do dvou let bych rád vydal svou velkou fotografickou publikaci. Tím chci fotografickou kariéru úplně ukončit a v budoucnu bych rád už jenom točil filmy.