Článek
Protože je výstava prodejní, lze v jejím případě mluvit o živé prezentaci děl. Jejich složení se mění podle zájmu kupců, každé prodané dílo je nahrazeno dalším.
Největším jménem celé kolekce je bezpochyby katalánský malíř, sochař a keramik Joan Miró (1893–1983). Barevná litografie Composition z roku 1966 představuje jeho typický rukopis. Oblé tvary, v jejichž středu je červený ovál, připomínají postupy, kterými vytvářel své proslulé plakáty. Nechybí ani hieroglyfické symboly na stranách, které dávají malířovým dílům magický rozměr.
Domácí tvorbu zastupuje mimo jiné Michael Rittstein akryly Růžový trikot (2007) a Velký krok (2017). Jeho velkoformátová díla jsou ukázkou expresivního figurativního malířství. Dominuje v nich červená barva, která akcentuje v celkové kompozici agresivitu a dynamiku.
Dva akvarely hudebního skladatele a výtvarníka Vladimíra Franze už pracují vyloženě s abstraktními tvary, kterým dodávají snový dojem výrazně rozpité kontury. Enormně fantaskní jsou i halucinogenní a surreálné krajiny na obrazech Daniela Brunovského. Jeho skulptury se naopak dotýkají futuristických či kubistických východisek.
Velkoformátové digitální fotografické portréty Barbory Bálkové Peníze (ze série Masky z roku 2005) se zabývají zasazením lidské tváře do kulis postmoderního světa. Korsický malíř Jacques Papi naopak rozvíjí formát abstraktního expresionismu a vychází z opěrných bodů, které definitivně stanovil americký malíř Jackson Pollock (1912–1956).
Výrazným kladem výstavy je, že návštěvník vidí vedle sebe práce moderního umění a může si je nejen takříkajíc vizuálně osahat, ale také posoudit formy zpracování současných témat.