Snímek Maffiáni přiblíží osudy členů tajné organizace, kterou na počátku první světové války založil Edvard Beneš na popud Tomáše G. Masaryka a pojmenoval ji Maffie. Jejím úkolem byla především protirakouská špionáž a cílem založení samostatného státu.

Spolek měl přes dvě stě členů a pro předávání důležitých vzkazů vytvořil síť tajných kurýrů, přičemž kontakt domácího odboje se zahraničním zajišťovali například operní pěvkyně Ema Destinnová nebo divadelník Jaroslav Kvapil.

„Film je pojat jako pátrání, protože do dnešních dnů není jasné, jak velkou úlohu Maffie při vzniku Československa hrála, jak probíhala spolupráce mezi názorově odlišnými skupinami členů, z nichž někteří se politicky orientovali na Východ a jiní na Západ, proč se po vzniku republiky na některé aktivní členy úmyslně zapomnělo, zatímco jiní se stali členy vlády, i jak vznikl plán československého území,“ vysvětluje kreativní producentka Martina Šantavá.

Režisér David Sís a průvodce filmem Otakar Brousek mladší, jejichž předci také patřili ke členům Maffie, pátrají i po špionážních technikách těchto amatérských spiklenců a jejich kontaktech se západními mocnostmi a také po jejich osudech po vzniku republiky.

Skandály a špinavé triky

Navštěvují památná místa tajných schůzek, sídlo zednářské lóže i vídeňský parlament, ptají se odborníků, hledají možná vysvětlení a pokoušejí se zjistit, jestli je možné, že by Maffie byla základem našeho státu.

Seriál nazvaný Průšvihy první republiky chce připomenout politický život nového samostatného státu bez příkras a idealizace, s níž si dnes tehdejší dobu mnohdy představujeme. Osmidílný cyklus se proto podle tvůrců zaměří na historické „recepty“ z dílny prvorepublikových pletichářů a podvodníků, kteří se třeba chtěli zbavit oponenta ve straně nebo přijít ve vrcholné politice k bohatství.

„Noblesa, s níž si tuto dobu spojujeme, je mnohdy jen povrchový nátěr. Pod ním je často docela hodně špíny,“ říká dramaturg seriálu Martin Červenka a dodává, že manýry prvorepublikových politiků se příliš neliší od těch dnešních: „Byli stejně hašteřiví a ješitní a dokázali sáhnout k ledajaké podlosti. Když se například pokoušeli národní socialisté vedení Václavem Klofáčem zbavit svého stranického kolegy Jiřího Stříbrného, poslance a ministra, rozšířili o něm, že si uhnal syfilis. Ať se snažil Stříbrný sebevíc, pomluvy se pak už nikdy nezbavil.“

Síla tisku

Při výběru skandálů, které otřásly prvorepublikovým veřejným míněním, tvůrci vynechali ty všeobecně známé, o nichž už bylo napsáno a natočeno dost. „Vyhnuli jsme se také událostem, které se dařilo ututlat, a ani jsme se nepokoušeli pátrat po nějakých dosud neznámých detailech,“ vysvětluje dramaturg a dodává, že s kolegy vybírali pouze případy, o nichž si tehdy mohli lidé udělat nějakou představu na základě novinových článků: „Tisk byl ve 20. a 30. letech nesmírně vlivný, protože byl většinou vázán na politické strany, které měly zájem každou banalitu, třeba sebenepatrnou, proměnit v obrovské politikum. V mnoha případech měly noviny na eskalaci skandálů velký podíl.“

Seriál tak kromě pomluvy ministra Stříbrného připomene například lihové kšefty senátora Práška nebo pohoršení, které rozpoutaly bulvární noviny, když nudnou silvestrovskou oslavu ve vile spisovatele Karla Čapka vylíčily jako prostopášný večírek, přičemž v něm zdůrazňovaly úlohu prezidenta Masaryka.