Ve středu zápletky stojí dcera slavného lékaře Helena, bojující o svou zneuznanou lásku, kterou i s ní odvrhl její šlechtický manžel Bertram, a to až do vytouženého „dobrého konce“.

Nebyl by to režisér Pitínský, kdyby inscenaci nenaplnil skrytými metaforami a významy. Hraje se o dvojím zázraku - uzdravení francouzského krále (Martin Dejdar) a zázračném „polepšení“ Bertrama. A také jeho šejdířského nohsleda Parola (Ondřej Pavelka).

Hraje se ve výrazně barevných kostýmech, jejichž styl sahá od baroka až po „vystajlovanou“ zlatou mládež. Inscenace je plná více či méně zřejmých odkazů - od okázalosti francouzského dvora Krále Slunce přes molièrovské baroko až kamsi ke středověkým miráklům s jejich křesťanskou symbolikou, v níž Helena nabývá podoby Panny Marie. Do jaké míry to vše koresponduje se Shakespearovým textem v mluvném překladu Martina Hilského, je otázka.

Zleva Martin Siničák jako Bertram a Ondřej Pavelka jako jeho společník Bertram.

Zleva Martin Siničák jako Bertram a Ondřej Pavelka jako jeho společník Parol.

FOTO: © Agentura SCHOK Jiří Kottas

Rozhodně tím ale inscenace nabývá na divácké přitažlivosti a víceznačnosti. Tu jí dodává i hudba Vladimíra Franze, jež obratně pracuje s historickými odkazy, tematickou charakteristikou postav a modeluje dramatické situace.

Barevná agresivita kostýmů jako by určovala i expresivitu hereckého projevu, posílenou o výraznou pohybovou složku. Ta kulminuje v malvoliovském Šaškovi (David Janošek), ale neustálý pohyb dynamizuje herecký projev většiny postav i inscenaci jako celek.

Helena (Anna Fialová) přijela do Paříže uzdravit Francouzského krále (Martin Dejdar) a získat manžela.

Helena (Anna Fialová) přijela do Paříže uzdravit francouzského krále (Martin Dejdar) a získat manžela.

FOTO: Viktor Kronbauer

Helena je velkou hereckou příležitostí pro Annu Fialovou. Ta ji nepromarnila a rozvíjí postavu od puberťačky zmítané zamilovaností až k cílevědomé ženě, jdoucí tvrdě za svým. Má dívčí půvab, komediální dravost a až záviděníhodnou hereckou energii.

Bertram Martina Siničáka je zhýčkaný synáček z dobré rodiny, který si může dovolit vše a nerad se podřizuje autoritám. Jeho společník Parol odpudivý a zbabělý patolízal, nicméně Shakespeare i Pavelka ho obdařují archetypální sympatičností podobných pobudů. V roli hraběnky rousillonské září Marie Durnová hereckou kultivovaností, skvělou řečovou kulturou a nadhledem nad postavou i příběhem.

Inscenace má dobrý rozjezd a spád, který na premiéře poztrácela v druhé polovině, kde také zlevnila v jisté podbízivosti divákům. Ale pravdou je, že na koncentraci premiéry se podepsal i vytrvalý déšť, který přerušil začátek druhé poloviny a několikrát se v jejím průběhu vrátil.

William Shakespeare: Dobrý konec všechno spraví
Režie J. A. Pitínský, scéna Jan Štěpánek, kostýmy Jana Preková, hudba Vladimír Franz. Premiéra 26. června v Královské zahradě Pražského hradu, Praha

Hodnocení: 75 %