Vránová podle médií bojovala s rakovinou tlustého střeva, loni prodělala operaci, při níž jí lékaři odstranili nádor. Od té doby se snažila znovu nabrat sílu.

Vránovou díky jejímu specificky zabarvenému hlasu posluchači znali zejména z rozhlasových her a pohádek. Neopomenutelná je rovněž její práce v dabingu, za který obdržela Cenu Františka Filipovského.

Po delší nemoci zemřela herečka Gabriela Vránová (na snímku z 15. července 2011)

Po delší nemoci zemřela herečka Gabriela Vránová (na snímku z 15. července 2011)

FOTO: ČTK

Narodila se na Slovensku v učitelské rodině. Dětství prožila v Brně, kde také v roce 1960 absolvovala JAMU. Kariéru zahájila v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, odkud po dvou sezonách přešla do pražského Divadla na Vinohradech.

V televizi si Vránová zahrála například učitelku Hajskou v seriálu My všichni školou povinní nebo první ženu vlastence Borna ve Sňatcích z rozumu. V seriálu F. L. Věk byla představitelkou slečny Betty, v Chalupářích hrála naivní manželku sukničkářského autobusáka Aničku. Filmové role Vránová ztvárnila ve snímcích Hledá se táta, Poklad byzantského kupce či Jak vytrhnout velrybě stoličku.

Herečka srdcem i tělem

„Gábina byla srdcem i tělem herečka, vlastně tu roli herečky hrála i v civilním životě svým způsobem,” zavzpomínala v České televizi herecká kolegyně Vránové z vinohradského divadla Daniela Kolářová. „Byla oddaná absolutně divadlu,” doplnila.


Daniela Kolářová

FOTO: Petr Horník, Právo

Za vynikající a nezapomenutelnou herečku, která zanechala v srdcích i české kultuře nesmazatelnou stopu, označil Vránovou ministr kultury v demisi Ilja Šmíd (za ANO). Vyjádřil úctu a obdiv její práci, profesionalitě i statečnosti, s jakou bojovala s těžkou nemocí.

„Děkuji za její umění, radost, kterou generacím obdivovatelů dávala, za její půvab a krásu,” dodal ministr. Rodině Vránové i všem jejím blízkým vyjádřil hlubokou soustrast.

Milovala poezii

Její velkou láskou byla poezie, její otec byl vedle profese pedagoga také autorem křesťansky orientované lyriky. Sama si připravovala hudebně-literární pořady a dlouholetá práce v tomto oboru jí vynesla Křišťálovou růži, nejvyšší ocenění v oblasti uměleckého přednesu. Sama Vránová napsala desítky fejetonů, které se později staly základem knihy Magnetický vítr.

Své zkušenosti předávala mladým adeptům herectví. Mezi její žáky patřili Vladimír Dlouhý nebo Zlata Adamovská. Vedle Ceny Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu získala také cenu Prix Bohemia za herecký rozhlasový výkon.