RECENZE: Deckerův Werther doputoval po dvaceti letech do Prahy

A to v inscenaci předního evropského operního režiséra Willyho Deckera, jež měla premiéru v roce 1996 na scéně Nederlandse Opera v Amsterdamu a poté byla nastudována v dalších deseti evropských městech. Praha je zatím poslední štací této proslavené inscenace, a i když jí nelze upřít diváckou atraktivitu, nabízí se otázka, proč vedení Opery ND nemělo po osmdesáti letech absence tohoto titulu ambice projevit k němu vlastní názor.

Po archivním bayreuthském Lohengrinovi je to již další kopie. Praha se tak vřazuje do nadnárodního evropského řetězce putovních inscenací, místo aby inspirovala osobitým pojetím díla.

Deckerova inscenace nabízí expresionisticky barevné řešení prostoru. Na této stylizované scéně ale postavy jednají realistickým, místy až naturalistickým způsobem, který se kříží jak s výtvarnou stylizací, tak s lyrickým charakterem Massenetovy opery.

Hlavní Wertherovou devízou je především nádherná hudba a ta zní v nastudování uměleckého ředitele Opery ND Petra Kofroně v působivé výrazové plasticitě, nástrojové barevnosti a citlivě uchopené dynamice. Pro náročnou titulní roli má ND dvojí obsazení. První premiéru zpíval Peter Berger, který ve Wertherovi uplatnil širokou škálu svého krásně znějícího tenoru s jistými výškami a plným zvukem.

Toho zvuku ale bylo, zejména v první polovině až moc, místo lyrického básníka působil jeho Werther až silácky. Ve druhé polovině pěvec ubral na síle a přidal na výrazu, takže závěrečný obraz byl vrcholem jeho výkonu.

Hvězdou premiérového večera se stala mezzosopranistka Štěpánka Pučálková jako Charlotte, jež diváky získala jak nádherně znějícím hlasem, tak i procítěným hereckým výrazem. A podobně kvalitní výkon podala i Slávka Zámečníková v roli Charlottiny sestry Sophie.

Druhá premiéra, v níž titulní roli ztvární Richard Samek, se koná v sobotu 9. června.

Hodnocení: 65 %