Jan Hladík se narodil 21. května 1927 v Praze. Studoval na Státní grafické škole v Praze, jeho spolužáky byli Václav Sivko, Vladimír Fuka nebo Mikuláš Medek. V roce 1945 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, studia ukončil roku 1950 diplomovou prací – kolekcí dekoračních látek zhotovených technikou filmtisku.

Po únoru 1948 byl Jan Hladík povolán na vojnu do pracovního lágru PTP, rodinný majetek byl konfiskován, otec Jana Hladíka byl později zatčen a vězněn. Po úrazu na vojně a návratu do civilu nemohl umělec pracovat ve svém oboru textilní tvorby.

Roku 1955 se oženil s Jenny Hršelovou (Jenny Hladíková), která je také výtvarnice, a vrátil se k textilní tvorbě. Pro výstavu nově ustavené Skupiny 7 (1958) utkal první tapiserie s abstraktními motivy podle vlastních předloh. Souběžně s tvorbou autorských tapiserií, které se od roku 1959 staly jeho stěžejním výtvarným projevem, tvořil grafické listy, kresby temperou a olejomalby.

V roce 1960 vystavoval textilní díla na trienále v Miláně, 1963 měl první samostatnou výstavu v Praze a roku 1965 byl poprvé pozván na mezinárodní bienále tapiserie v Lausanne, kde byl zastoupen ještě čtyřikrát. Přátelství s Josefem Topolem a herci Divadla za branou jej počátkem 70. let inspirovalo k tvorbě tapiserií s divadelními scénami.

Od roku 1967 byl členem sdružení Hollar, grafickou tvorbu poprvé vystavil roku 1970, těsně před likvidačním zásahem režimu do činnosti spolku. Jeho druhá samostatná výstava grafiky se uskutečnila po pádu komunistického režimu až v roce 2002.