Volbeat nabídnou na Rock For People kombinaci rockabilly s metalem

Když jsem založil Volbeat, snažil jsem se nejít určitým směrem a nezaměřovat se na nějaký specifický žánr. Výsledkem byla směs všech možných stylů, které jsem rád poslouchal. Chtěl jsem mít zkreslený zvuk metalu, protože jsem před Volbeat měl metalovou kapelu Dominus, ale písně vycházely z melodií padesátých let. Našel jsem způsob, jak kombinovat tyto odlišné žánry, použít prvky z metalu v poprockových písních, což se stalo poznávacím znamením Volbeat. Můžete klidně říci, že máme poznatelný zvuk, pořád mísíme tyto rozdílné styly ale ne jako nějaký naplánovaný úkol.

Vyrůstal jsem na hudbě z padesátých let, kterou neustále hráli moji rodiče. Slyšel jsem hodně materiálu od raného Elvise Presleyho, mám rád rytmus padesátých let, se kterým přišel. Později jsem jako teenager objevil celou heavy metalovou scénu, death metal a punk.

Pocházet z malé země, jako je Dánsko, a být uznávaný na celém světě, vybudovat si kariéru ve světě, je něco, na co jsme hrdí. Jsme jedinou dánskou kapelou, která má mezinárodní úspěch. V Dánsku máme legendární hudebníky, jako jsou Lars Ulrich z Metalliky nebo King Diamond, který měl Mercyful Faith a pak vedl vlastní kapelu, ale to jsou všechno především americké kapely. Volbeat je první dánská kapela, které uspěla mimo Dánsko. Přirozeně tu byla Aqua, ale ta měla jen krátký úspěch (s písní Barbie Girl z roku 1997 - pozn. red.), takže jsme hrdí, že můžeme reprezentovat Dánsko i náš hudební styl. Rádi bychom věřili, že jsme ve svém pojetí přinesli něco zvláštního, a vím, že pracujeme velmi tvrdě, abychom si udrželi pozici, ve které jsme nyní.

Ne, protože vždycky sestavujeme repertoár až v den koncertu. Na repertoáru pořád pracujeme, snažíme se zjistit, které písně zabírají nejlépe. Pořád jsou nějaké změny, pár písní se dá pryč a zařadí se několik jiných.

Právě nyní píšeme nový materiál. Šest měsíců jsem doma, protože se mi narodila dcera, ale taky proto, že jsme neměli čas psát. Teď tvrdě pracujeme na materiálu, mám už šest nebo sedm písní, ale je to materiál, na němž je pořád ještě potřeba dělat. Přesto věřím, že jsme v půlce cesty. Půjde-li všechno podle plánu, koncem listopadu zamíříme do studia a začneme nahrávat; desku vydáme v příštím roce.

Unaven nejsem, ale jsi pryč od rodiny, dítěte, přítelkyně. ... Ale víš, že to nastane a musíš na to pamatovat, už když začínáš. Někteří lidi jsou určeni k hraní a k tomu, aby tohle dělali a já věřím, že my ano, i když to není vždycky procházka růžovým sadem. Být od dětí a rodiny je těžké, ale jsme v pozici, kdy je můžeme pozvat na turné.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: