Článek
Pojítkem všech děl je fakt, že buď vznikly v jeho pražském ateliéru na Jánském vršku či v jiných místech Malé Strany a Hradčan. Příchozího do galerie symbolicky přivítá usměvavý prezident Václav Havel, jehož portrét je umístěn naproti vchodu pod obloukem klenby a nad skříní plnou knih. Jako by chtěli organizátoři připomenout, že byl mimo politické funkce v první řadě spisovatelem.
Bývalou hlavu státu lze na výstavě vidět ještě na jednom snímku, jenž můžeme považovat doslova za raritní. Ne proto, že na něm stojí Havel s manželkou Dagmar. Hlavní hvězdou na snímku je ten třetí, americký folkový hudebník Bob Dylan. Chtít ho totiž dnes vyfotit je stejně marné, jako chytat vítr, protože interpret má k aparátům opravdu velkou nechuť.
Velmi silná je momentka zpěvačky Marty Kubišové. Má sepjaté ruce jako k modlitbě a za ní jsou dva české symboly, vlajka s klínem a socha lva s korunou.
Podstatou Pajerových portrétů je snaha o proniknutí do nitra figury, touha dotknout se její osobitosti a toho, co ji dělalo či dělá originální. Proto je ve tváři Pavla Landovského jemný ironický úsměv, Ivan Martin Jirous je vyfocen v černém anarchistickém širáku se sveřepým výrazem ve tváři a herce Josefa Kemra na snímku charakterizuje pronikavý pohled pod skly brýlí. Zpěvák Vladimír Mišík je zase na jedné fotce s beatnickými dlouhými vlasy a cylindrem jakéhosi účastníka souboje.
Josefa Hlinomaze, jenž se kromě herectví věnoval naivnímu umění, zachytil Pajer mezi jeho výtvarnými díly a malíře Kamila Lhotáka s jednou rukou v bok přesně tak, jak stáli na starých podobenkách báječní muži na létajících strojích.
Každý z vystavených portrétů je nejen historickým zastavením času, ale také sondou pod jeho povrch. A mimo jiné i vzpomínkou na lidi, kteří buď už mezi námi nejsou, nebo je známe v jiném kontextu.