Článek
Solo: Star Wars Story je úplně jiný typ filmu než vaše předchozí. Byla to velká změna?
O to by nešlo. Největší změna byla v tom, že jsem do filmu nastoupil až poté, co z něj Phil Lord a Christopher Miller jen tři týdny před koncem natáčení kvůli různým tvůrčím představám odešli. Některé scény byly natočené a čekaly na postprodukci, jiné ještě nebyly natočené vůbec. A s producenty jsme naplánovali, že jich hodně přetočíme, protože jsme měli o filmu opravdu jinou představu. Na všechny přípravy jsem přitom měl jen dva týdny.
Proč myslíte, že se producenti rozhodli oslovit právě vás? A co vás přesvědčilo, abyste práci na Star Wars přijal?
To oslovení byla náhoda, neobrátili se na mě prostřednictvím mého agenta, jak je běžné. Někde jsem se setkal s producentkou Kathleen Kennedyovou a vyplynulo to z hovoru. Nejdříve jsem řekl rezolutně ne, protože jsem zvyklý vyvíjet své projekty hned od začátku. A ona řekla: Jasně, to jsem si myslela, ale zeptat jsem se musela, když už tu tak u toho kafe kecáme.
Pak mě přemluvila, ať si přečtu scénář. To už mě ovšem měla skoro v kapse, protože věděla, že ho Lawrence Kasdan společně se synem Jonem napsali tak, že dostanu chuť do práce. Takže i když jsem loni vůbec neměl v plánu točit, zeptal jsem se, jestli bych mohl vidět, co je už natočeno, protože přeobsazovat už by nebylo možné. Ale herci mě příjemně překvapili, viděl jsem, že bych s nimi mohl a chtěl pracovat. Přijal jsem tedy a nakonec jsem se až divil, kolik je v tom filmu mě samotného.
Kolik scén jste se rozhodli přetočit?
O tom nechci mluvit. Důležité je, co vidí divák v kině, ne jak se to rodilo a s čím a jak jsem se musel prát, aby byl výsledek podle mých představ.
Točil jste příběh, který všem ostatním Star Wars předchází, takže jste vlastně vytvářel historii fiktivního světa. Co na tom bylo nejtěžší?
Larry Kasdan je brilantní scenárista, ale o tomhle světě moc neví. Zato Jon ano, ten na něm vyrostl. A tak jsem pochopil, že musím za ním i za dalšími lidmi, kteří ten svět znají, podílejí se na jeho tvorbě, žijí mezi naším reálným světem a světem Star Wars.
Je to vlastně stejné, jako kdybych měl dnes točit Apollo 13. Také bych musel jít mezi piloty, za lidmi z kontrolní věže. Když jsem začal připravovat Rivaly, nevěděl jsem o Formuli 1 také skoro nic, jen se mi líbil příběh.
Nejsem scenárista a vím, že nestačí jen přečíst scénář, musím to prostředí poznat. A já jsem tentokrát zkrátka poznával nové galaxie a jejich zákonitosti, jak je Lucas s ostatními stvořili.
Jaká ta setkání se Star Wars lidmi byla?
Úžasná. Nejvíc si na nich cením, jak se tím zaobírají dvacet třicet let, jako kdyby vůbec nestárli. Respektují hranice světů a postav, a přitom se je snaží posouvat.
Film je hodně laděný do temných, ponurých barev. Proč jste se pro ně rozhodl?
Přemýšlel jsem o spoustě barev a nakonec jsem se rozhodl pro ty temné. Psychologicky mé rozhodnutí vyplývalo z toho, že jde o příběh mladého kluka, který chce svobodu, chce ke hvězdám, a přitom je zaklíněn v depresivním prostředí. Podobnou charakteristiku má více postav. Vlastně tam nejde ani tak o čaroděje, ale spíš o ponurost, v níž žijeme. Netvrdím vůbec, že to je nějaké politické poselství, ale zdálo se mi, že se to hodí.
Příběhů Star Wars už je tolik, že diváci s výjimkou skalních fanoušků mohou být zmateni, kdy co vlastně vyšlo, co na co navazuje. Čekáte úspěch nového filmu?
Když jsem teď byl součástí Star Wars, vím, že je pořád víc otázek než odpovědí na to, co chtějí fanoušci vědět. A mohu prozradit, že se to také všechno právě na základě toho, co by je ještě mohlo zajímat, dělá.
Myslím, že studio Disney to má velmi dobře prozkoumané. Nejsou to náhodné příběhy a v galaxiích Star Wars je ještě spousta zákoutí, která by za průzkum stála. Ale dnes se v kinech drží i spousta příšerných filmů, takže odhadnout, jestli zrovna ten můj bude mít úspěch, si netroufám.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: