Zato rozhodně neuchvátil (ostatně jako už několikrát) francouzský bard Jean-Luc Godard, který ve filmu Obrázková kniha jen skládá obrazy jako koláž ze starých filmů a klipů, snaží se šokovat záběry násilí a složitě nad tím vším mudruje.

Velké nadšení zatím nevzbudil ani žádný z filmů, které mají v soutěži režisérky či které mají ženské téma (případně obojí). Francouzka Eva Hussonová představila Dcery slunce, válečné drama o jednotce kurdských žen, k němuž ji inspirovala skutečná patnáctiměsíční bitva o město Sinjar v jižním Iráku.

Pod heslem „Oni nás znásilňují, my je zabíjíme“ tam vzaly válku do rukou ženy. Téma je samozřejmě velmi silné samo o sobě, ale Hussonová až příliš tlačí na pilu v zobrazování násilí, aby nakonec dala filmu takřka pohádkový konec.

Film o připoutání k rodné hroudě

Italka Alice Rohrwacherová má v soutěži snímek Šťastný Lazzaro na téma připoutání člověka k rodné hroudě i v případě, že je hodně tvrdá. Hrdinové jejího filmu žijí v naprosté izolaci v osadě kdesi v Itálii jako negramotní otroci bohaté podnikatelky/podvodnice, pro kterou zadarmo sbírají a suší tabákové listy, a není jim to divné.

Když je podvodnice zatčena a oni úřady přesídleni do města s tím, že v takových středověkých podmínkách přece nemohou žít, ukáže se, že město jim placenou práci ani domov stejně nenabídne, naopak je uvrhne do větší a více ponižující bídy. Opět zajímavé téma, ale méně složitosti a těžko luštitelných ornamentů a metafor by filmu velmi prospělo.

Cannes Classic s naší účastí

V sekci Cannes Classic ve vynikající společnosti filmů 2001: Vesmírná odysea, Řidič slečny Daisy, Magická hlubina, Vojna a mír nebo Byt se představily české Démanty noci režiséra Jana Němce.

„Mám radost, že film po restaurování vypadá tak, jak ho Jan Němec natočil, a připadá mi to jako jeho symbolický návrat po padesáti letech do Cannes,“ řekl k tomu Právu ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant.