Dvacet šest let s festivalem Mezi ploty, to už je slušný kus života…

Festival jsem vymyslel v jednadvaceti letech, a kdyby se jeden rok nepřerušil, by byl letos sedmadvacátý ročník. Takže jsem svůj život opravdu spojil s festivalem na velmi dlouhý čas. Ale žiju jím pokaždé naplno, zatím mě jeho příprava velmi naplňuje.

Loni se festivalu Mezi ploty dostalo uznání. O co šlo?

Byli jsme Asociací evropských festivalů (EFA) zařazeni mezi prestižní festivaly. Tato značka má obrovský společenský dopad a loni jsme měli rekordní návštěvnost. Festival nabyl obřích rozměrů, a to ve dvojím smyslu. Jednak rozsahem a pestrostí repertoáru a jednak tím, jaké osobnosti se ho účastní. Podařilo se nám propojit alternativu s občanským a neziskovým sektorem, zábavnost s odbornými konzultacemi, hudbu s divadlem a výtvarným uměním. V tom je festival Mezi ploty jedinečný nejen v České republice, ale i ve světě. Nejsem si jistý, jestli si to u nás lidi uvědomují. O to víc si vážím osobností, které festivalem žijí a spoluvytvářejí ho, ať už na straně účinkujících, nebo finančních či organizačních podporovatelů. Kontakt s nimi je pro mě možná největší zisk, který mi festival osobně přinesl. Řekl bych, že akce, kterou jsem si vymyslel, mě vlastně neustále dovychovává.

V jakém smyslu?

Tím, že si u těchto osobností uvědomuji jejich dobré vlastnosti, které sám nemám, ale chtěl bych je mít. Nebýt festivalu, nepotkal bych lidi, jako jsou Tomáš Hanák, Tomáš Klus, Petr Fiala ze skupiny Mňága a Žďorp, Honza Kalina ze Sta zvířat, textař Tomáš Belko, který vytváří kampaň Patříš do Bohnic, a mnoho a mnoho dalších.

Zastavme se u kampaně Patříš do Bohnic. Co si pod ní máme představit?

Chce upozornit na stav této společnosti. Ne že bychom upustili od původního úmyslu zbavit vztah k psychickým onemocněním předsudků, ale v tomto smyslu se nám už podařilo dosáhnout velkého pokroku. Teď je ale zapotřebí si uvědomit, že psychicky nemocná je celá naše společnost. A říci si, kdo tedy opravdu patří do Bohnic.

Vadí mi, když z mediálního obrazu naší země čiší arogance a psychopatie vedoucí lidi k pocitu ohrožení a ztrátě soucitu. Proto jsme se s Tomášem Belkem rozhodli letos kampaň upravit tak, že do Bohnic patří ne jednotlivci pro svá psychická onemocnění, ale celá tato společnost, trpící rozdvojeností na hranici skutečné schizofrenie. Tu je zapotřebí léčit.

Ale jak?

Tím, že budeme vyzdvihovat to normální a pozitivní v nás, aby prioritou nebylo násilí, aby tuto zemi nevedli psychopati, ale aby směřovala ke skutečným hodnotám ve smyslu demokracie a hesla už dnes zprofanovaného, že totiž láska a pravda zvítězí. A že budeme vnímat toto heslo nikoli jako patetickou frázi, ale jeho skutečný obsah. Protože tím je kamarád, kterému můžu věřit, holka, kterou mám rád, dítě, z něhož chci vychovat slušného člověka.

Kampaň oslovila osobnosti z uměleckého i odborného světa, s nimiž natáčíme vstupy v sanitce. K tomu přistupují i Wolfoviny, které si vymyslel pražský radní pro kulturu Jan Wolf a do nichž jsme pozvali Daniela Hermana, Ondřeje Vetchého, Václava Marhoula, Jana Potměšila či Jiřího Stracha.

S nimi se budeme bavit o tom, co se dá v této společnosti změnit, a to s tím, že musíme začít každý sám u sebe. Cítím, že lidé tyto věci potřebují slyšet zformulované autoritami, aby neztratili víru, že skutečné hodnoty mají stále smysl.

Zmínil jste široké spektrum festivalových akcí. Co tedy mohou diváci v bohnickém areálu očekávat?

Mohou tam strávit den nabitý zážitky, a to platí jak pro teenagery, tak pro rodiny s dětmi či šedesátníky. Osvědčilo se nám rozdělení na zóny, z nichž každá je tematicky vymezená a nabitá spoustou osobností a aktivit od alternativní hudební scény přes stand-up comedy až po klasické divadlo. Kdybych je měl vyjmenovat, bylo by to na několik rozhovorů.

Třeba Chilli zóna nabídne vzrušení, Oáza zase meditace a uvolňující aktivity, nově koncipovaná Talent stage perspektivní kapely, podobně Scéna otevřeného umění divadelní aktivity. Osvědčila se nám Rodinná zóna, jež letos zahrnuje dvě divadelní a jednu hudební scénu, workshopy a dílny s kvalitními aktivitami pro děti.

Hlavní hvězdy najdou diváci na Central stage, od No Name přes Mňágu a Žďorp, Tichou dohodu a Sto zvířat až po Tomáše Kluse, Vojtěcha Dyka a jeho B-Side Band. Pak je tu Street zóna a Alternativní hudební zóna s Lenkou Dusilovou, Monikou Načevou s Michalem Pavlíčkem, Chantal Poullain a řadou dalších. A to jsem zmínil jen malý zlomek programu i jmen.

Všechno se absolvovat nedá, ale každý si vybere to své. Mezi ploty je multikulturní, multižánrový i multigenerační festival.

Zůstává pro návštěvníky i možnost anonymního psychiatrického poradenství?

Samozřejmě, u každé zóny existuje odborná část zaměřená na různé problémy od psychických onemocnění přes drogy, psychoanalýzu, manželskou poradnu až po stres či domácí násilí.

Zdůraznil bych, že nabízíme odbornou pomoc, protože dneska se řada lidí uchyluje k různým osobním koučům, kteří mohou jejich stav i výrazně zhoršit. Veřejnosti schází orientace ve spektru skutečně odborné pomoci, aby lidé věděli, na koho je nejen možné, ale i zapotřebí se obrátit.

V tom je může festival Mezi ploty nasměrovat.