Proč umělec nazval expozici tak zvláštně? Vždyť baroko je pevně spjaté s Itálií, případně Francií nebo i Čechy. Ale ostrov daleko na severu? Jádro tkví v ne zcela doloženém příběhu architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který dostal zakázku od islandského učence Arneho Magnussena postavit tam klášter. Architekt, mimo jiné autor kláštera v Broumově, to však nedokázal, i když na Island osobně vyrazil.

Martinec si tuto historku vzal coby ideový fundament a rozhodl se baroko interpretovat současným jazykem. Na obrazech cituje témata děl a přetavuje je moderní optikou na postmoderní koláže.

Věčný zápas ženy a muže

Pochopení celého konceptu však předpokládá znalost originálu, jinak je klíč k dílu naprosto nedostupný. Určitou pomůckou může být prohlídka některých originálů ve vedlejším křídle paláce.

Nejvděčnějším olejem je bezpochyby Poslední portrét Harveyho Wensteina, chlapíka, který spustil tsunami MeToo. Tvůrce se inspiroval Rubensovým obrazem Samson a Dalila, tedy věčným zápasem ženy a muže. Aby akcentoval Wensteinovo chlapáctví, namaloval mu předimenzovaný biceps.

Hynek Martinec

Hynek Martinec

FOTO: Jan Šída, Právo

Jenže pointa díla se skrývá vpravo nahoře. Je tam vzhůru nohama umístěný obraz švýcarského symbolisty Arnolda Böcklina Ostrov mrtvých (respektive jedna z jeho verzí). To proto, že baroko mělo slabost pro různé latentní symboly i makabrózní tematiku.

Když přejdeme k oleji Cirkus nočních můr, upoutá při pozornějším ohledání další verze stejného díla, tentokrát ve správné poloze, navíc ověnčené květinami a božím okem uprostřed. Jako by nám chtěl malíř společně s barokem připomenout známé heslo Memento mori.

Pamatuj, že jsi smrtelný – to je neustále se objevující vzkaz nejen baroka, ale i vystavených obrazů. Protože smrt coby definitiva stanovuje naši dočasnost v hypermoderním světě stejně jako v pravěku.