Na otázky odpověděli baskytarista Tony Levin, jenž je známý i ze spolupráce s Peterem Gabrielem a Paulem Simonem, a jeden ze tří bubeníků – Pat Mastelotto.

Připravujete na evropské turné Uncertain Times nějaký nový materiál?

Mastelotto: Před šňůrou se budeme učit další skladby, nové i staré, takže každé vystoupení nabídne zvláštní zážitek pro nás i publikum. King Crimson nikdy nehrají dva stejné koncerty.

Levin: Na každou část turné se zkouší další skladby kromě toho, že máme k dispozici víc a víc klasického materiálu King Crimson. Teď v dubnu zase zkoušíme a přidáváme do repertoáru pár dalších skladeb, ale až v červnu, kdy začneme s vystoupeními, se rozhodneme, které jsou nejlepší. A každý večer bude trochu odlišný pro případ, že lidé přicházejí na více než jeden koncert.

Jak těžké bylo vrátit se ke starým písním z doby začátků kapely, přelomu šedesátých a sedmdesátých let, které King Crimson hrají poté, co se k mikrofonu postavil Jakko Jakszyk?

Mastelotto: Některé písně by se měly hrát snáze než jiné, ale Robert Fripp vyžaduje, abychom přistupovali ke každé písni, jako by byla nová, bez ohledu na to, kdy byla napsaná. A to vede k otázce improvizace. Jde o vytváření hudby v aktuálním okamžiku, jako by to bylo poprvé, kdy jsi k ní přišel.

Mám-li být upřímný, byl to vždycky můj přístup, možná proto, že jsem byl jako mladý muž velkým fandou King Crimson. Zůstali mi hluboko v hudební DNA, ačkoli jsem si nikdy nedokázal představit, že mě osud dostane do situace, kdy budu součástí téhle kapely. Je to velká čest a privilegium hrát tento historický a monumentální materiál s touto skupinou a vidět, jakou radost poskytuje posluchačům.

Takže hrát s King Crimson vás stále těší?

Mastelotto: Je to krásné. Dostalo se mi požehnání být součástí pěti různých obsazení King Crimson. I když jsem viděl Roberta Frippa šťastného v každém obsazení King Crimson, nikdy jsem ho neviděl šťastného tak dlouho. Je těžké věřit, že v tomto složení už hrajeme pátým rokem. Během té doby stoupl repertoár King Crimson na čtyři až pět hodin.

A musím dodat, že máme v kapele fantastické muzikanty. Gavin Harrison a Jeremy Stacey jsou dva z nejlepších bubeníků na planetě a pro mě je potěšením jim každý den naslouchat.

Levin: Mám rád zkušenosti z působení v King Crimson. Bylo to pro mě jen pár let a pořád je to pro mě jako pro hudebníka obrovská výzva. Hrát s touhle kapelou naživo je velmi vzrušující. A také se nám daří mít na turné dost zábavy. Skupina totiž oplývá velkým smyslem pro humor.

Není složité spolupracovat s vedoucím kapely Robertem Frippem, který tvrdě prosazuje své ideje a bývá označován za despotického?

Levin: Není to těžké, po šestatřiceti letech bych to měl vědět.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: