Kevin Macdonald režíroval mimo jiné film o ikoně reggae Marley nebo drama Poslední skotský král. Do snímku Whitney si přichystal záběry ze soukromí i „nevydané nahrávky, nikdy neviděné záběry, živáky z různých pódií, studiové nahrávky i a cappella verze největších hitů“.

Macdonald uvedl, že ho fascinovalo, proč se někdo tak talentovaný a krásný sám veřejně zničil. Protože měl přístup do archívu a k příbuzným, mohl odhalit hodně z rodinného života. Sebedestruktivní povaha Whitney je ale dávno dobře známa, oficiálně schválený film tak asi nepřinese nic vyloženě šokujícího.

Whitney Houstonová na večírku Cliva Davise.

Stárnoucí Whitney v roce 2009

FOTO: Mario Anzuoni, Reuters

„Je to úžasná retrospektiva, která oslavuje Whitney dosud neznámými záběry a Kevin přistupuje k jejímu životu bez klapek na očích. Zachycuje celé její kouzlo a neignoruje ani těžké časy,“ tvrdí Patricia Houstonová.

Už v roce 2017 vyšel podobný film Whitney: Can I Be Me, který neměl svolení rodiny, a ta na podobné projekty reaguje velmi nevrle. Divácky byl ovšem hodně atraktivní. Vykreslil Whitney jako dívku z chudé čtvrti, která zpívala v kostele, ale taky od dětství znala drogy. Její přísná matka – gospelová zpěvačka – ji sice vychovala a vydupala ze země její kariéru, jenže jí nedokázala dodat vyrovnanost a sebevědomí.

Postupně z ní udělali popovou hvězdu, která vydělala milióny. V době, kdy byla na vrcholu, se jí ale rozpadla rodina a neměla už žádné přátele. Své deprese se snažila vyrovnat drogami tak dlouho, až ji zabily.