Článek
Má tvar křehkého intimního vyprávění a hraní balad Kytice, Svatební košile, Dceřina kletba, Zlatý kolovrat a Poklad.
Proč jste si zvolili Erbenovu Kytici a jak jste dospěli k výběru básní?
Potměšil: Po zkušenostech s hraním v bytovém divadle a od loňského listopadu v Klubovně v Jindřišské ulici, kde máme diváky doslova na dotek, nás napadla Erbenova Kytice s krásnou češtinou. A do zkoušení jsme se rozhodli pustit netradiční cestou. Jen my dva – bez režiséra a výtvarníka.
Špalek: Erbena nemá smysl číst si potichu, ale je třeba říkat si ho nahlas. Stejně jako Shakespeara. Jedině tak doceníte nádheru Erbenova jazyka. A co se týče volby balad, zkoušení jsme si v kladném slova smyslu protápali. Vybrali jsme si určitou hmotu, tu jsme pak oklešťovali, měnili jsme pořadí balad a jejich definitivní výběr jsme stanovili až po veřejných zkouškách v prosinci loňského roku. S jistou nadsázkou lze říci, že máme materiál na Kytici II. Moc rádi bychom se v budoucnu pokusili o Vodníka a Záhořovo lože.
Scénickou podobou Kytice jste sáhli kamsi k pramenům divadla, které se zrodilo z vyprávění.
Potměšil: Cítíme v Kytici poselství příběhu, který se bude opakovat a z něhož si lze vzít ponaučení. Kytice je velká a do úžasného textu zpracovaná životní i umělecká inspirace.
V Erbenovi cítíte jeho drsnost, baladičnost, nepoetizujete ho a neuhlazujete.
Špalek: Včera mi došlo, že Zlatý kolovrat je vlastně Macbeth. A že když sestra-vražedkyně posílá svou matku, aby odnesla pacholeti Dorniččiny ruce a nohy za zlatý kolovrat, už ví, že přijde trest, ale nedbá na to. Je v ní stejná zpupnost jako v Macbethovi. Všechny Erbenovy balady jsou velmi drsné story, nic pro děti.
A to i přesto, že jste k jejich jevištní realizaci zvolili mimo jiné dětské hračky?
Potměšil: Chtěli jsme, aby každá byla inscenovaná odlišně, ale neměli jsme předem nic vymyšlené. Pro Svatební košile jsme našli otočné jeviště s dřevěnými panáčky z výtvarných potřeb, protože pohyb v kruhu nám přišel jako ideální obraz, pro Zlatý kolovrat a Kytici hračky.
Špalek: Ale všechno se to rodilo během zkoušení, které bylo intenzivní. A hračky? Na ty jsem přišel při přemýšlení o Zlatém kolovratu, kdy jsem vyzkoušel košťata, kbelíky a jiné věci. Až na poslední chvíli jsem v noci v dětském pokoji začal pracovat s hračkami. Postupně jsme našli formát, který nám vyhovuje. Nehrajeme přímo postavy, ale skrze panáčka můžeme o to víc prožít a zahrát naplno jejich emoce.
Pracujete se slovem, rytmem, světlem, stínem – a také s tmou. Proč právě s ní?
Špalek: Tma nám přišla velmi důležitá. Máme s ní spojený strach a vzbuzuje v divácích fantazii.
Co vám zkoušení Kytice dalo nového?
Potměšil: Mě osobně překvapilo, jak to bylo náročné. Za Kyticí je větší objem zkoušení než třeba v Othellovi. Pilovali jsme každý pohyb a slovo, aby význam byl co nejpřesnější a aby se udržela kontinuita příběhu. Bylo to nesmírně pracné, ale i okouzlující, když se to začalo dařit.
Špalek: Je to krok někam dál, do prostoru, se kterým nemáme dosud velkou zkušenost, k hledání jiných divadelních forem. I mě překvapila pracnost zkoušení.
A krásný byl i fakt, že jsme s Honzou strávili půl roku sami dva intenzivní prací, až jsme si začali říkat Bratři v triku.
Potměšil: Pro nás to znamenalo uvědomění si jemností partnerské spolupráce, tón, napětí, rytmus. To jsou věci, které jsme si užívali. Snad tenhle pocit dojde i k divákům.
Špalek: Erbenovu Kytici bych nedokázal dělat na jevišti Divadla v Celetné. Myslím, že potřebuje přímý kontakt a intimitu prostoru, který nabízí právě Klubovna. Mám pocit, že sem patří.