Jaroslav Med se věnoval hlavně české katolicky orientované literatuře, připravil také edice básní Bohuslava Reynka nebo Jana Zahradníčka. První publikací, kterou Med vydal, byla v roce 1959 sbírka historizujících próz na motivy havlíčkobrodských pověstí Hory a mračna. Později sepsal například monografii Viktora Dyka nebo knihu Spisovatelé ve stínu, ve které mapuje osudy významných českých literátů, kteří byli umlčeni pro svůj důraz na duchovní rozměr a pro antilevicové smýšlení. Své studie shrnul v roce 2006 v souboru Od skepse k naději.

Svými edicemi přispěl k aktualizaci tvorby Jiřího Karáska, Viktora Dyka, Jana Zahradníčka a Bohuslava Reynka. Od roku 1957 se věnoval publicistice. Přispíval třeba do Mladé fronty, Rovnosti, brněnské mutace deníku Práce, Archu, Dokořánu nebo Slávie, spolupracoval i s rozhlasem, pro který připravil několik literárních pásem. Později přispíval do Katolického týdeníku.

Med vystudoval na Filozofické fakultě UK češtinu a knihovnictví. Sám učil na několika odborných školách v Praze, po revoluci přednášel českou a světovou literaturu na Katolické teologické fakultě UK.