Hlavní obsah

Post-It jsou zpět. Plánují nové skladby a chtějí se bavit

Právo, Jaroslav Špulák

V září uplynulo 20 let od chvíle, kdy se na scéně objevila pražská formace Post-It. Dobrých 10 let byla úspěšná, koncertovala doma i v zahraničí a vydala tři velmi slušná alba. V roce 2012 však vystoupila v pražském Paláci Akropolis naposled. Zpěvák Czenda se stal frontmanem skupiny Support Lesbiens, ostatní členové se začali soustředit hlavně na osobní život.

Foto: archív kapely

Skupina Post-It, zleva Porne, Czenda, nad ním Kapino, Bekouš.

Článek

Již 15. prosince se ale kapela vrátí. První koncert po pauze odehraje shodou okolností v Paláci Akropolis.

„Lidsky jsme se nerozešli ve zlém. Kapela ale invenčně vyhořela, což bylo dáno i tím, že jsme všichni vedle muziky věnovali spoustu času své práci. Lhal bych, kdybych řekl, že jsme nikdy nesnili o tom, živit se muzikou. Neměli jsme k tomu ale dostatečnou kuráž. Pokud člověk chce být opravdovým rockerem, není třeba jen špičkově kalit a umět balit holky. Na prvním místě musí být stoprocentní láska k hudbě a tu jsme bohužel neměli,“ říká Právu zpěvák Czenda.

Když tedy před nějakými šesti lety Post-It zjistili, že jako skupina ztrácejí sílu, řekli si, že se rozejdou. Změny v sestavě nepřipadaly v úvahu, protože ti čtyři jsou kamarádi na život a na smrt.

„Kluci pak respektovali, že zpívám se Support Lesbiens, a na našich přátelských schůzkách jsme se první dva tři roky o návratu Post-It vůbec nebavili. Potom jsem ale začal vysílat signály, že má spolupráce se Support Lesbiens skončí, protože jsem v ní nenacházel to, co bych nacházet chtěl. V tu chvíli jsme se začali o našem návratu bavit. S podmínkou, že se sejdeme v té sestavě, ve které jsme se rozešli,“ vysvětluje Czenda.

Foto: archív kapely

Pohled do budoucna mají ale tak trochu zastřený. „Vracíme se do undergroundu, na klubovou scénu, tedy tam, kde jsme vždy nacházeli svou sílu.“ tvrdí Czenda. „Přestože jsem byl v podstatě jediný z kapely, kdo se v posledních letech hudbě věnoval, klubovou scénu jsem moc nesledoval a přiznávám, že ani já nevím, do čeho jdeme. Vím jen, že se za těch pět let změnila forma kontaktu kapel s fanoušky, kterou budeme muset vybudovat. Zaplaťpánbůh stále fungují některé skupiny, s nimiž jsme před lety hrávali, což bereme jako základ.“

Ambice v podstatě příliš velké nemají. „V první řadě si to chceme pořádně užít,“ přiznává Czenda. „Jsme staří vlci a máme už v hlavě srovnáno, co od svého koníčka, kterým je hudba, můžeme reálně očekávat. Zároveň chceme vytvořit hudební dílo, které si jako kapela dlužíme a na které budeme pyšní nejenom my, ale i naše děti.“

Plánují skládat nové písničky s českými texty. Nehovoří zatím o dalším albu, protože vědí, že doba přeje spíše jednotlivě vypouštěným skladbám.

„V šuplíku máme mraky písní. Řada z nich už není z různých důvodů použitelná, ale asi na deseti můžeme klidně pracovat. Možná se nám podaří jednu do koncertu v Paláci Akropolis dodělat a zazní na něm. Text k ní je trochu angažovaný,“ přiznává Czenda.

V příštím roce chtějí koncertovat, objevit se na některých letních festivalech a také vyslat do světa nové písničky.

„Nechceme si dávat žádné cíle, protože jsme natolik volnomyšlenkářská kapela, že by nás svazovaly. Chceme hrát na akcích, které budou stát za to, a chceme se bavit,“ uzavřel pro Právo Czenda.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám