Článek
Letošní ročník nesl téma zkoumání stavu světa, respektive Evropy. Nejprecizněji zaznělo ve vídeňské inscenaci v jednom z jejích nejsilnějších okamžiků: „Stojíme u lůžka na smrt nemocného světa.“ A i když se tu reflektuje stav Evropy ústy rakouského spisovatele Josepha Rota na prahu druhé světové války, tvůrci po všech stránkách vynikající inscenace rozšířili jeho pohled k aktuálním souvislostem, včetně uprchlické krize.
Téma stavu současného světa otevřela již úvodní inscenace Tiefer Schweb režiséra Christophera Marthalera, za níž se festival vypravil do Mnichova. Bizarní freska Müncher Kammerspiele sice nepřinesla mnoho nového do herecky precizního a múzického marthalerovského stylu, ale rezonovala skrze témata „pravé“ Evropy s poněkud zarezlým vlastenectvím, jež uvízla na dně Bodamského jezera. Už v ní zazněla slova o nemocném světě.
A do třetice toto téma rozvedla inscenace Dušana Pařízka Moc a vzdor hannoverské činohry, která na půdorysu románu Ilji Trojanowa obnažila pravdu o naší současnosti, do níž lehce vklouzly zkušené špičky totalitní mocenské mašinerie, aby za sebou nejen zametly stopy, ale pokračovaly jinými prostředky v obludné manipulaci lidskými osudy.
Tyto tři inscenace představují tři vrcholy letošního festivalového programu. Z hlediska herecké působivosti k nim lze přiřadit ještě skvělou kreaci charismatické německé herečky Sandry Hüllerové v inscenaci Obrazy tvé velké lásky v nastudování curyšského divadla.
Pražský divadelní festival přivezl do metropole opět minimálně tři inscenace, které české divadlo provokují k zamyšlení, zda tak trochu neusíná v bezpečí domácího rybníčku.