Ten je jednou z nejvýznamnějších tradic Maorů a Nového Zélandu. Historicky patří mezi bojové tance, které dodávají odvahu, sílu a hrdost. Je spojen s pokřiky, gestikulacemi, podupáváním a bojovnými grimasami, které v protivníkovi mají vzbudit respekt a zastrašit ho. Divákům ho přijeli předtančit novozélandští přátelé kapely.

Původně to měl být pokus o světový rekord v počtu v jednu chvíli tančících lidí. Přestože by ho počet fanoušků v hale vytvořil, na místě nebyl komisař Guinessovy knihy rekordů, který by výkon ověřil, pročež tento moment do slavné knihy vepsán nebude. Za Chinaski tanec spolu s Novozélanďany tančili jen Michal Malátný a František Táborský.

Předtím formace odehrála poslední dvouhodinový koncert ze svého největšího halového turné, které kdy podnikla. Zazněly skladby z letošního alba Není nám do pláče i hity, které od poloviny devadesátých let skupinu proslavily.

I v Praze kapelu na pódiu doplnil v některých písních klávesista Jan Steinsdörfer a v duetech osmnáctiletá zpěvačka Majda Králová. Publikum se viditelně dobře bavilo, přičemž vstřebávalo i všechny zajímavé světelné efekty, které velká produkce koncertu umožňovala.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: