Článek
První koncert Public Service Broadcasting jste odehrál sám před osmi lety v londýnské hospodě. Jak jste si tehdy představoval budoucnost svého projektu?
Doufal jsem, že to bude zábava, že na mě budou chodit přátelé, budu si užívat koncerty a získám prostor k tvůrčímu vyjádření. Hledal jsem koníčka, díky kterému uspokojím své kreativní já. V životě by mě nenapadlo, že se to vyvine v něco velkého. Nemyslel jsem si, že se kapela nakonec stane mým povoláním.
První koncert byl zadarmo a mnoha lidem jsem o něm neříkal. Přišlo asi deset přátel a dost místních. Pamatuji si moment, kdy jsem se koukl do publika a zjistil, že je celkem plno. Raději jsem hned zase sklopil zrak.
Věděl jste od začátku, že využívání archívních materiálů Britského filmového institutu bude jedním ze základních stavebních kamenů vaší tvorby?
Ani ne. Hrál jsem si s tím sice už dlouho, útržky z filmů a podobně jsem s hudbou mixoval už tak od patnácti let, ale tehdy to byla jen legrace, nic koncepčního. Několik let jsem pak hrál v různých kapelách, žádná však nefungovala tak, jak jsme si představovali. Pak jsem začal s tímhle, ale mělo to být jen pro potěšení.
Že je pro mě samplování archívních zvukových záběrů zajímavé, jsem si ale uvědomil docela brzy. Zkusil jsem jednu písničku a zdála se mi zábavná. Fungovalo to. Napadlo mě, že by se na tom nápadu dalo vystavět celé album a mohlo by být nevšední. Trvalo však dost dlouho, než jsem album připravil k vydání. (První album InformEducate-Entertain vyšlo v roce 2013 – pozn. red.)
Vaše druhé album The Race for Space bylo o závodech v dobývání vesmíru, třetí Every Valley o těžbě uhlí ve Walesu a jejím dopadu na místní komunity. Jak jste k těm tématům dospěl?
Nejdřív vždy přišel nápad a pak bylo na řadě studium archívních materiálů. Na ta témata jsem ale nenarazil náhodně. Naposledy jsem měl představu, že se album bude týkat těžby uhlí, tak jsem se zaměřil na určitý čas i region a album začalo získávat tvar. Už mám v hlavě nápad pro příští desku, ale ještě jsem se nepustil do rešerše.
Co vás přivedlo právě k tématu těžby uhlí ve Walesu?
Přál jsem si najít úplně jiné téma, než jaké mělo album The Race for Space. Téma, které má politický podtext, ale není jen politické. Nechtěl jsem vytvářet přednášku, spíš najít něco, o čem stojí za to mluvit. Po závodech o vesmír by mohlo následovat něco jako dělení atomu nebo studená válka. To by asi mělo logiku, ale představoval jsem si cosi ambicióznějšího a odvážnějšího. Zpracovat téma těžby přístupným a neotřelým způsobem bylo výzvou.
Zajímala vás na tom i možnost diskutovat s lidmi, kterých se téma dotýká?
Rozhodně ano. Je to otázka, která je stále živá. Lidé se stále vyrovnávají s následky a mě zajímaly jejich příběhy.
Říkáte, že album není jen o těžbě, ale také o komunitách a ztrátě něčeho, co vás většinu života definovalo. Potkalo vás někdy něco podobného?
Naštěstí ne. Nicméně před dvěma lety diagnostikovali mé ženě rakovinu a během práce na této desce jsme procházeli její léčbou. V tu chvíli jsem si prožíval osobní paralelu toho příběhu. Dostal jsem se blízko situaci, kdy jsem mohl ztratit něco, co mě definuje. Tahle zkušenost rozhodně album ovlivnila. Je důvod, proč je na desce píseň You + Me. Je o chvíli, kdy všechno hraje proti vám a vy se v té situaci snažíte jeden od druhého získat sílu.
Při nahrávání alba Every Valley jste angažoval velšské muzikanty. Byli do tématu zapálení?
To byli! Každému jsme se snažili vysvětlit, co a proč děláme, a všichni se zdáli být nadšení. Myslím, že pochopili, o co se snažíme. Měl jsem obrovskou radost z Jamese Deana Bradfielda. Věnoval nám hodně času a energie. Měl jsem pocit opravdové spolupráce, nepřišel jen zahrát to, oč jsme ho požádali.
Herečka a zpěvačka Lisa Jen Brownövá, která zpívá v písni You + Me, naprosto pochopila, o čem je. Pracovalo se s ní úžasně, má nádherný hlas a velmi nám pomohla s překladem do velštiny. Neudělala jen čistý překlad, ale dokázala ten text napsat přesně tak, jak by ho člověk chtěl slyšet ve vlastním jazyce. I mužský pěvecký sbor se nahrávání účastnil s radostí.
Zmínil jste Jamese Deana Bradfielda z velšské skupiny Manic Street Preachers. Vy jste se seznámili, když jste byli jejich předkapelou, je to tak?
Ano, tehdy jsme s nimi měli možnost trochu promluvit. Když jedete na turné s kapelou jejich úrovně, často se příliš nesetkáváte, protože máte rozdílné harmonogramy. Ale seznámili jsme se natolik, abychom je mohli kdekoliv přijít pozdravit a pohovořit třeba o muzice.
Když jsem uvažoval o nové desce, zdálo se mi smysluplné pozvat právě Jamese. Je z té oblasti, a navíc jsem jeho věrný fanoušek. Z výsledku jsem byl nadšený. Dovedu si představit, že někteří lidé v jeho pozici ztratí chuť spolupracovat, ale on byl skvělý.
Nemáte někdy pocit, že silná témata vašich alb zastiňují samotnou hudbu, která je rovněž zajímavá?
Kdepak. Máme štěstí, že jsme našli způsob fungování, který nám i přes můj omezený hudební talent umožňuje oslovit publikum a získávat od něho emocionální zpětnou vazbu. Myslím, že kdyby hudba nebyla dost dobrá, nefungovalo by to. Jsem nadšený, že se hudbou uživíme.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: