RECENZE: Zúročené břemeno let Roberta Planta

Novinka britského zpěváka je mixem rocku, blues, keltského folku a afrických i orientálních hudebních motivů. Jsou to žánry, které během své kariéry navštívil a výrazně či slušně se v nich prosadil.

Na tři roky staré desce Lullaby and the Ceaseless Roar svým výkonem sdělil, že v žádném případě nemíří do hudebního důchodu. Spolupracoval tehdy se skvělou kapelou The Sensational Space Shifters, kterou přizval i k realizaci nové desky. Jistě to byla z velké části ona, jež mu poskytla novou chuť tvořit. Chuť, která Plantovi zůstala.

Vedle klasické rockové sestavy se na desce podíleli jako hosté houslista Seth Lakeman nebo cellista Redi Hasa. Ve zvuku jsou pak diskrétně začleněny i elektronické prvky či podpůrné loopy, a tak lze klidně hovořit o muzice bez hranic. Plant je přitom poctivý sběratel atmosfér ve skladbách, nikoli povrchní turista, který si z každého žánru vyzobne to nejvíce charakteristické.

Úvodní The May Queen vychází z klasického blues, New World připomíná hudbu počátku sedmdesátých let, spíše s vlivem tvorby Davida Bowieho než Led Zeppelin, dynamická Bones Of Saints je trochu načichlá náladou skladeb kapely Dire Straits.

Psychedelická Carry Fire přináší orientální motivy i zvuky, A Way With Words okouzluje táhlostí až strnulostí a v Keep It Hid je řada různých vlivů. V Bluebirds Over the Mountain, předělávce polozapomenuté skladby amerického psychobillyového zpěváka Ersela Hickeye, hostuje Chrissie Hyndeová z The Pretenders.

Plant už ve svých skladbách nešplhá do závratných hlasových výšek, spíše se drží středních poloh. Téměř intimní charakter textů pak smysluplně zapadá do melancholické atmosféry celku, v němž je obsaženo břemeno jeho let a zkušeností.

Ani na okamžik neuhnul mimo oblast, kterou lze směle nazvat uměním. Carry Fire je jemné víceúrovňové album plné nuancí a poloskrytých detailů, které se zjevují s každým dalším poslechem.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: