Skupina Rybičky 48: Byli jsme nýmandi, teď jsme legendy

„Na minulém turné Správní chlapi, které jsme absolvovali s kapelou Imodium, nás napadlo pojmenovat to výroční trochu jinak. Všechna předešlá se jmenovala podle singlu nebo nové desky, ale v tomto případě se nabízela ta patnáctka, protože je to k našemu výročí. Náš manažer Martin Řehoř pak přišel s myšlenkou, že turné k patnácti letům absolvuje každý, a tak naše turné bude ke sto patnácti rokům. Máme rádi cimrmanovský humor a zde se přímo nabízí možnost dohrát hru s číslem v názvu turné příběhem či vizuálem,“ vysvětlil Právu zpěvák a baskytarista Kuba Ryba.

Na sociálních sítích kapely se už začaly objevovat fiktivní historky o tom, u jakých historických událostí její členové byli. Pokračovat to bude na turné a při závěrečném koncertu 16. prosince v pražském Foru Karlín bude celý fiktivní příběh skupiny představen vizuálně.

Rybičky 48 to přitom neměly během své existence vždy lehké. Před lety se proti nim stavěla část punkového publika, napadala je v internetových diskusích a dávala svůj nesoulad s ní najevo i při koncertech.

„Hudební tvář naší kapely jsme si definovali za pochodu, protože jsme ji neměli nalajnovanou. Věděli jsme, že nám není cizí humor, chceme ho vkomponovat do písniček, záleželo nám na tom, jak na pódiu vypadáme, a řešili jsme i audiovizuální vjem při vystoupeních. Po patnácti letech víme, co jsme, a dalších patnáct let ukáže, kam až to můžeme dotáhnout. Jsme v lecčems jiní než ostatní české kapely, proto bylo třeba počkat, aby si na to lidé zvykli,“ konstatoval Ryba.

„Punkové publikum nás dlouho nebralo právě kvůli tomu, že jsme byli jiní. Pro mladé pankáče bylo součástí revolty vymezovat se vůči nám. Pravdou je, že jsme si utahovali ze zažitých klišé punku. Úsměvné je, že minimálně pro část mladé generace pankáčů jsme něco jako legendy punku. Ještě před pěti lety jsme přitom pro mladé pankáče byli nýmandi,“ usmál se kytarista Petr Lebeda.

Punkové srdce členové Rybiček 48 mají. „I když Rybičky nejsou punková kapela, já se cítím být pankáč, celý život tak žiju, dělám si, co chci, a jsem na to pyšný,“ konstatoval Ryba.

„Myslím si, že kdo byl v minulosti opravdový pankáč, tomu jsme nevadili. Problémy s námi měli pankáči, kteří byli mladí nebo pitomí. Pankáč přece nebude poslouchat kapelu, která se mu nelíbí, a nebude jí to psát. Mnoho lidí z toho ale vyrostlo a jejich vztah k nám se změnil,“ dodal.

Nedávno kdosi o Rybovi řekl, že je „český Lemmy Kilmister“. On sám tím byl překvapen, nicméně připouští, že kapelu Motörhead, v níž již zesnulý Kilmister zpíval a hrál na baskytaru, miluje.

„Na koncertě ve Velkých Bílovicích jsem si před několika lety půjčil klobouk, který vypadal jako ten, jejž nosil Lemmy. Z fotek jsem zjistil, že mi sluší, a sehnal jsem si podobný. Na natáčení klipu k písni My ještě nejsme starý jsem si musel nechat narůst strniště, přestože mi v životě vousy nikdy moc nerostly. Když jsem pak vyrazil ven s kloboukem a vousy, někdo řekl, že jsem český Lemmy. Nejsem příznivcem přirovnávání k nějaké osobnosti, ale v tomhle případě mi to nevadí. Ostatně svou vizáž měním tak často, že brzy budu vypadat zase úplně jinak,“ vysvětlil Ryba.

O podobě koncertů nadcházejícího turné mají Rybičky 48 jasno. „Představíme mnoho novějších písniček, protože ještě nejsme ve fázi, kdy bychom se museli tolik obracet do své minulosti. Navíc to po nás fanoušci nechtějí. Z těch úplně starých zahrajeme dvě tři. A pokud jde o scénu, řekli jsme si, že bychom ji prostě chtěli udělat poctivě postaru, jako naši rokenroloví oblíbenci z osmdesátých a devadesátých let,“ prozradil Lebeda.

Již 22. listopadu kapela představí videoklip k písničce Čas líbá nás, která připomene jejích patnáct let na scéně. Na turné ji bude hrát od začátku. Na posledním koncertu v Praze se v roli hosta představí kromě zmíněných Zoči Voči i skupina Imodium a několik dalších muzikantů, vesměs těch, kteří už v minulosti s Rybičkami 48 spolupracovali.