Článek
Hovoříme spolu krátce před vaším koncertem v Ohiu. Jste nervózní?
Je pravda, že většinou nervozitu pociťuji, ale dnes to není příliš silně. Nejhorší je, když strávím nějaký čas doma a pak se na pódium vracím po delší době.
Ptám se, protože říkáte, že jediný den v životě, kdy vás opustila tréma, byl ten, když jste spolu s Jeffem Beckem uctili památku bluesového zpěváka Buddyho Guye a v publiku seděl bývalý americký prezident Barack Obama.
Zajímavé je, že ten den jsem vůbec žádnou trému neměla. Asi proto, že jsem se cítila poctěná tím, že jsem u toho mohla být a vystupovat s úžasnými muzikanty. Byla tam řada lidí, ke kterým vzhlížím. Mám pocit, že moje radost přebila jakýkoliv strach.
Do České republiky zavítáte v rámci turné k loňskému albu Fire on the Floor. Písně z něho musely na vydání nějaký čas počkat, protože jste je nahrála vzápětí po dokončení předchozí desky Better Than Home. Jaký máte k albu vztah?
Jsou na něm písně, které jsem si opravdu přála nahrát. Některé z nich jsem chtěla mít už na Better Than Home, ale producenti si je nepřáli. Představovali si vážné album o velmi osobních záležitostech. Takové, na kterém se umělec svěřuje a které léčí. Měli velmi jasnou představu, což bylo dobře.
Já ale také potřebovala nahrát něco úplně jiného. Better Than Home byla, co se textů týká, natolik těžká deska, že jsem se cítila úplně rozervaná. Jeden z producentů navíc umíral na rakovinu. Při nahrávání Fire on the Floor jsem cítila obrovskou úlevu. Vše se trochu rozsvítilo, opřeli jsme se do toho a vznikly optimističtější písně.
Ráda bych se vás zeptala na vašeho manžela a tour manažera Scotta Guetzkowa…
Měla jsem velké štěstí, je to úžasný muž. Moc ho miluji. Když jsem byla malá, můj otec opustil rodinu, později nás opustil i nevlastní otec a vzal s sebou mé nevlastní sourozence. Protože mě jako dítě pořád někdo opouštěl, byla jsem posedlá snahou najít muže, který by mě miloval. Zároveň jsem ale měla celé roky pocit, že si lásku nezasloužím.
Scotta jsem potkala v době, kdy jsem na tom byla špatně. Tvrdě jsem jela v drogách, pila jsem a trpěla příšernou poruchou příjmu potravy. V podstatě jsem umírala. A Scott byl tak hodný a milující, že ve mně vzbudil chuť bojovat. Bylo to poprvé, kdy jsem cítila, že mě někdo může milovat. Tohle téma pro mě bude vždy velmi emocionální a pokaždé mě rozbrečí, i teď už začínám natahovat.
Víte, život je úžasný a člověk nikdy neví, co na něj čeká za rohem. Jsem vděčná, že tam na mě tehdy čekal zrovna on. Tenkrát jsem uvěřila, že existuje bůh a tohoto muže mi poslal, abych se naučila mít ráda sama sebe a užívat si život. Abych se uzdravila. On je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Miluji hudbu. Celý život ji miluji, ale nikdy bych ji nemohla milovat tolik jako svého manžela a rodinu.
Když jste se seznámili, vaše kariéra byla v podstatě na začátku. Jak se ohlížíte za hudbou ze svých prvních dvou alb? Zmínila jste, že to nebyly lehké časy.
Na prvním albu, které jsem nahrávala ještě před seznámením se Scottem, jsou sice i lehčí písně, ale také mnoho agrese a vzteku. S následujícím Screamin’ for My Supper jsem se jako autorka našla. Už jsem věděla, kdo jsem a co chci říct. Zloba tam ale je pořád přítomná. Je mou součástí. Sice se často obracela proti mně, ale několikrát mě i zachránila. Je jako nůž o dvou ostřích, který asi nikdy úplně nezmizí. Když jsem pak potkala Scotta a chystala se nahrát třetí desku, chtěla jsem toho moc říct, protože jsem byla konečně střízlivá.
Nastalo skoro bláznivější období než doba závislosti. Konečně jsem viděla škodu, kterou jsem způsobila. Pak bylo nesmírně těžké zůstat čistá, protože jsem se příšerně styděla za všechno, co jsem udělala se svým životem a kariérou. Když si poslechnete třetí desku, uslyšíte zpověď a snahu opět navázat kontakt. A také hledání odpuštění. Velká část je také legrační, protože když si uvědomíte, že jste sama sebe skoro zabila, někdy nezbude, než se tomu smát.
Dnes už cítím méně studu. Uvědomuji si, že jsem nebyla tak hrozný člověk. Byla jsem spíš nemocná. Na životě je hezké, že se časem na některé věci dokážete dívat z jiné perspektivy.
Přemýšlíte někdy, jaké by to bylo, kdybyste nebojovala se svými démony?
Legrační je, že než jste zavolala, bavila jsem se s několika lidmi ze svého týmu. Zrovna jsme říkali, že bylo požehnáním, že jsem se v té době nestala hvězdou. Kdyby k tomu došlo, asi bych umřela. V hudební branži se totiž stává, že když jste na drogách a jste velmi úspěšní, je daleko méně lidí, kteří přijdou a řeknou vám, ať se na to vykašlete.
Obal nového alba.
Když jste úspěšní a prodávají se desky, lidé kolem vás vám tleskají a vydělávají spolu s vámi peníze. Podívejte se na Amy Winehouseovou, Michaela Jacksona, Prince nebo Whitney Houstonovou. Já naštěstí ještě nebyla v takové pozici. Měla jsem menší hit v rádiu, ale nebyla jsem slavná. Nahrávací společnost mi vypověděla smlouvu a všechno se zastavilo. Musela jsem vystřízlivět.
K mezinárodní známosti vám později pomohla spolupráce s trojicí kytaristů. Spojila jste se s Jeffem Beckem, nahrávala jste a vystupovala se Slashem a s Joem Bonamassou jste nahráli album. Nevadí vám, že se občas píše, že jste se proslavila díky nim?
Ne, protože spolupráce s Jeffem a Slashem a společné album s Joem mé kariéře opravdu pomohly. Za všechny ty tři muže jsem vděčná, hlavně za všechno dobro a inspiraci, které jsem od nich jako skladatelka a zpěvačka získala. Vždy je skvělé pracovat s někým novým, protože ze situací, na které nejste zvyklí a třeba vás i trochu děsí, se nejvíc naučíte. Kromě toho mi pomohlo, že mě poznalo jejich publikum. Díky tomu jsem začala cestovat a utvořila si své vlastní.
Čí přístup k hudbě byl nejbližší tomu vašemu?
Řekla bych, že Joeův, ale to je hlavně tím, že s ním jsem nahrála celá alba. S ním a producentem Kevinem Shirleyem jsme sice nenapsali nové písně, jen jsme nahráli coververze úchvatných skladeb různých žánrů, pro mě ale byly neuvěřitelně inspirativní. Otevřely mi oči a viděla jsem, jak můžu tvořit já sama.
Přemýšlíte o dalším albu coververzí?
Právě nyní! Zrovna jsme dostali mixy nových písní, které jsme s Joem nahráli. Myslím, že budou vydány za několik málo měsíců. Tentokrát na desce bude víc rokenrolu.
Chystáte už i písně pro své vlastní další album?
Když natáčím své album, přeju si mít připravené velké množství písní. To mimo jiné znamená, že mi vždy hodně rozpracovaného materiálu zbyde. Mám tedy něco připravené a navíc už píšu i novinky. Vypadá to, že na desce budu poprvé pracovat s producentem Robem Cavallem. Pamatuji si, co jednou řekl Jeff Beck, sice že když umělec vytvoří něco, co se všem líbí, nemá to nikdy opakovat. Mnoho lidí by řeklo, že to je směšné. Když něco funguje, proč to měnit? Jenže pak ale jako umělec umřete.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: