Jak jste se poznali s The Puppini Sisters a jaké bylo vaše první vystoupení?

Inu, jako to poprvé většinou bývá. Nejdříve jsme se jen tak hudebně očuchávali, ladili a pak už si jen užívali fakt, že v hudbě není hranic.

Koncertujete s nimi opakovaně, co vás na společném vystupování baví?

No, opakovaně, ono je důležitý říct, že zas tak opakovaně to není. Je to svátek z nejsvátkovatějších, protože program, který bude v Rudolfinu, jsme, takhle poskládán, ještě nehráli. A co mě baví? Tak předně jejich talent, jejich britský charisma křížený s italským sex-appealem a jejich touha se bavit. V tom jsme si dost blízký.

Listopadový koncert se uskuteční v Rudolfinu, je tento prostor svou atmosférou nějak specifický v porovnání se sály, kde běžně vystupujete?

Rudolfinum je v prvé řadě krásný, nadčasový, naprosto fascinující prostor, ale když jsem tam byl naposled jako divák, stalo se mi, že jsem měl pocit, že pro samý (pseudo)intelekt si publikum nebylo schopno ani dupnout do rytmu. Zčásti je to českou lehce hlubokomyslnou povahou a zčásti samozřejmě přebujelým respektem z té krásné budovy. Já si dal za cíl ty křišťálové lustříky a zlaté kliky trochu ,,zlidštit”. Zkrátka mít stále na mysli, že i ve fraku a v nových lakýrkách člověk může někdy šlápnout do hov…

Na koncert v Rudolfinu naváže 7. 11. vystoupení Vojtěcha Dyka, B-Side Bandu a The Puppini Sisters v brněnském Sono centru v rámci mezinárodního jazzového festivalu Moravia Music Fest.