K vidění je tu více než 520 obrazů od 78 autorů, zapůjčených od téměř šedesáti státních, městských i soukromých institucí včetně Národní galerie, přičemž pořadatelé představují i předchůdce a různé variace, které z toho původně francouzského směru vyrůstají.

Přes třicet obrazů ze svých sbírek poskytla také Správa Pražského hradu, která je pořadatelem projektu. Výstavu autorsky zajistil Spolek výtvarných umělců Mánes, který letos slaví 130 let od založení a jenž je se vznikem a rozvíjením českého impresionismu spojen.

Navázal na svoji předchozí spolupráci se Správou Pražského hradu při organizování úspěšné výstavy Má vlast. „Přede dvěma lety vidělo tuto přehlídku české krajinomalby kolem 35 tisíc návštěvníků a stala se druhou nejnavštěvovanější výstavou roku,“ připomíná tehdejší ohlas publika předseda spolku Ivan Exner a dodává, že i tentokrát doufá v mimořádně příznivé přijetí veřejnosti.

Češi nešli jen ve stopách Francouzů

Na přípravě aktuální výstavy, k níž byla vydána i rozsáhlá výpravná publikace, se Exner podílel s historikem umění Michaelem Zachařem. Za cíl si stanovili představit český impresionismus jak ve všech jeho vývojových fázích, tak v celé šíři včetně různých variací.

„Chceme ukázat nejen osobitý příspěvek českých umělců, ale i to, co impresionismus znamenal pro růst dalších výtvarných názorů,“ vysvětluje k základní koncepci expozice Zachař. V českém prostředí je podle jeho slov doktrína impresionismu obohacována o svébytné prvky, což je dobře vidět u Joži Uprky nebo Ludvíka Kuby, ale také u stěžejní osobnosti, jíž byl Antonín Slavíček.

„U nás často vidíme rázovité odchylky a osobité formy vidění, kdežto třeba u amerických malířů je patrné, že šli více ve šlépějích francouzského vzoru. Konkrétně u Slavíčka najdeme svébytné akordy jak v krajinách, tak městských partiích či dalších specifických námětech, jako byly jeho kladenské hutě. Za těmi obrazy pak často nacházíme spíš úvahu o českých dějinách a kontemplaci než zachycení prchavého okamžiku,“ soudí. Upozorňuje i na to, že vlastní formulace si hledal dokonce také Václav Radimský, který impresionismus do Čech přinesl z Francie a jemuž je dodnes poněkud nespravedlivě přisuzován cejch kopisty.

Období vytvářejí i menší autoři

Další příčinou skutečně širokého záběru přehlídky je podle Zachařových slov skutečnost, že obrazy z přelomu 19. a 20. století dnes už nejsou příliš často k vidění, natož ve větších kolekcích. Organizátoři proto chtěli tuto situaci částečně napravit.

„Mnoho českých galerií se dnes soustředí na moderní a současné umění a jejich stálé expozice začínají až Osmou a kubismem, zatímco ještě poměrně nedávno ukazovaly i Mařáka a Chitussiho, často obsahovaly obrazy Preislera a Slavíčka. Je to škoda. Období impresionismu je zásadní. Právě v něm se rodily talenty a velké osobnosti. V jeho rámci se pak ke skvělým výkonům vypjali i menší autoři,“ vysvětluje kurátor.

Jízdárna Pražského hradu tedy aktuální výstavou do značné míry také „provětrává depozitáře“ a ukazuje i menší autory, kteří spoluvytvářejí období a jsou důležití pro jeho celkové pochopení i představení.

Velké autorské kolekce

Pořadatelům se však povedlo pro svoji přehlídku shromáždit rozsáhlé autorské soubory u velkých postav sledovaného období a směru. Například Antonín Slavíček a Václav Radimský jsou v Jízdárně zastoupeni každý čtyřiceti plátny, velké kolekce tu mají také Joža Uprka, Antonín Hudeček nebo Max Švabinský. Expozice je však koncipována podle námětů, nikoli jmen, takže i díla z těchto velkých kolekcí jsou rozptýlena v celém prostoru výstavního sálu.

V centrální aule jsou představeny tři ústřední osobnosti doby – jak Radimský, který impresionismus přivezl z Francie, tak Slavíček se Švabinským, jenž se impresionismu dotkl a vymezil se vůči němu. A dále se výstava člení do tematických oddílů jako Zahrady a parky, Zimy, Zátiší, Kouzlo venkova, Vody či Háje, v nichž se potkávají emblematická díla a velké postavy dobového umění právě se zajímavými obrazy menších autorů.

Expozici doplňují i některé zahraniční práce včetně jedné z marin od stěžejního umělce impresionismu Clauda Moneta. Obraz je k vidění ve výstavní části na ochozu galerie.

Výstava připomíná také umělecké předchůdce impresionismu nebo zástupce akademické malby, jejíž závaznost začal právě impresionismus narušovat. Závěr přízemní části expozice je pak věnován spolku Mánes, kde se představují jeho klíčová jména od počátků až do současnosti.