V čele skupiny stojí zpěvák a kytarista Robin Sobek. V roce 2014 po jednom letním románku dospěl k závěru, že by se rád z emocí, které v něm zůstaly, vypsal.

Přestože měl do té doby v šuplíku jedinou skladbu, jež byla reakcí na jeden starší nenaplněný vztah, rozhodl se skládat další písničky.

Viděl jsem umírat lidi, dokonce jsem pomáhal při porodech. Robin Sobek

„Tenkrát jsem k sobě sehnal zpěvačku. Brzy jsem ale zjistil, že písně neinterpretuje podle mého gusta, navíc přestala poměrně brzy chodit na zkoušky. Zůstal jsem tedy jen s pianistou, který mi s tvorbou pomáhal, a začal jsem zpívat sám. Necítím se ale být zpěvákem, jsem interpretem vlastních příběhů,“ vysvětlil Právu Sobek. Dodal, že byť pochází ze severomoravského Frýdku-Místku, kapela vznikla v Praze.

„K tomu, abych napsal co nejupřímnější text, potřebuju podtext. Tím jsou osobní prožitek a také melodie, která ve mně psaní vybudí. Většinou mi k tomu stačí pár akordů, ale musí mě to chytit,“ pokračoval.

FOTO: archív kapely

První akordy na kytaru se naučil v deseti letech. Potom však propadl kouzlu vinylových desek, začal je nakupovat a stal se z něho dýdžej.

„Vystudoval jsem požární školu ve Frýdku-Místku a následně jsem udělal přijímačky na školu do Prahy, abych se stal profesionálním zdravotnickým záchranářem. Na praxi jsem zažil spoustu neuvěřitelných situací, viděl jsem umírat lidi, dokonce jsem pomáhal při porodech.

Když jsem školu skončil, chtěl jsem jít na DAMU, protože mě to začalo táhnout uměleckým směrem. Zkoušel jsem se tam dostat několikrát, ale nikdy se mi to nepovedlo. Jeden rok jsem křičel jakýsi monolog do tváře panu Borisi Rösnerovi, nechal mě projít až do druhého kola, bylo mi velkou ctí. Jiný rok jsem předváděl kapku dešťové vody v ročníku pana Schmida, ředitele divadla Ypsilon. Prošel jsem všemi koly a už se jen rozhodovali mezi mnou a mým kamarádem. Vybrali si jeho a já byl hodně zklamaný,“ vyjmenoval některé své životní kroky.

Nenaplněné lásky

Do divadla se ale nakonec řízením osudu dostal.

„Ten kamarád, kterého na DAMU vzali, měl po asi čtyřech letech smrtelnou nehodu. Jeho spolužáci, kteří si mě pamatovali z přijímacích zkoušek, mi potom zavolali s dotazem, jestli bych za něho nechtěl hrát v absolventském představení. Jmenovalo se Člověče, zkus to, režíroval ho Jiří Havelka a já ho předtím viděl třikrát. Vzal jsem to, ale bylo to pro mě složité, protože mě na pódiu s mým kamarádem mnozí srovnávali. Byli jsme typově podobní. Myslím ale, že jsem to zvládl. V pražské Ypsilonce jsme to představení hráli rok a půl,“ prozradil Sobek.

V té době okusil i seriálové herectví (hrál mimo jiné v Ordinaci v růžové zahradě, Cirkusu Bukowsky, Přešlapech či Vinařích) a souběžně pracoval jako moderátor v rádiu, kde dělá dodnes. Písně na albu Emoce ale nejvíce ovlivnil jeho osobní život.

„Jsou o nenaplněné lásce, rozchodech, hledání směru, dětském světě, o tom, že nám stačí málo, abychom byli šťastni. Jen k napsání skladby Emoce mě inspiroval pracovní rozchod. Je o motivaci, jednotvárných seriálových hercích či začarovaném kruhu, ve kterém se utápí většina z nás, a nejsme schopni z něj vyskočit a posunout se v životě dál. Hodně mě k písničce inspiroval zážitek, když jsem před necelými dvěma lety odcházel z jedné dobře známé celoplošné televize, pro kterou jsem pracoval na konkrétním pořadu. Její vedení mi volalo, že se strašně omlouvá za člověka, kterého zaměstnává a kvůli kterému jsem musel odejít. Přišlo mi to naprosto absurdní,“ řekl Sobek.

Album Emoce vzniklo ve spolupráci s hudebním producentem Borisem Carloffem. Stalo se to díky Sobkově tehdejší přítelkyni Tereze Robinson, která mu poslala demonahrávku singlu Stoupáme a inspirovala ho nejenom v názvu kapely, ale i v písních.

Klip s Kohákem

„Udělala to, aniž bych to věděl. Naučila mě nebát se. Cítím velký vděk a pokoru. Nikdy bych si nedovolil oslovit profesionála, jakým je Boris Carloff. Na základě toho si mě pozval do studia jen s kytarou, abych mu zahrál více skladeb. Nepamatuji si, kdy jsem byl naposledy tak nervózní. Něco jsem mu zabroukal, a kdyby z toho nic necítil, nikdy bychom to nenatočili. Nicméně to byl jen začátek další emotivní cesty. Když jsme nahráli asi čtyři písničky, kapela se rozpadla. Jmenovali jsme se tehdy ještě SrdceRým. Zůstal v podstatě jen baskytarista, kterému jsem oznámil, že se budeme jmenovat Robin&son. Potom jsem vzal auto, objel pražské konzervatoře a sehnal zbytek kapely. No a pak jsme album mohli konečně dotočit,“ řekl Sobek.

Už na podzim by měl být hotový klip k písničce Emoce, ve kterém se má objevit i Jakub Kohák. Příští rok v létě by se kapela chtěla prezentovat na letních festivalech a pak by ráda CD pokřtila. S příjemným popem, který na albu Emoce je, by na sebe mohla stáhnout pozornost.

Kromě Robina Sobka jsou v kapele baskytarista Milda Miškovský, kytarista Petr Pořízka, klávesák Dalimil Smrž a bubeník Danny van Luxzenburg.