S Kolečkovou poetikou jste se potkal už při natáčení seriálu Okresní přebor. Jak byste jeho humor přiblížil divákům?

Pravděpodobně nejlepší způsob, jak přiblížit humor Petra Kolečka divákům, je, že se pokusím co nejlépe zahrát roli velkopaštikáře Borise. Kolečko je mistr zkratky a má velmi vyvinutý cit pro monitorování současnosti, jeho hry a scénáře tedy v sobě spojují vysokou dávku reality a naprosto vyšinuté fikce, takže výsledek musí diváky i herce bavit.

Kdo je velkopaštikář Boris a kde jste k němu hledal inspiraci?

Paštikář Boris je monstrum! Sebestředný, mocný, bohatý a naprosto pitomý alfa samec, který si může koupit manželku, přátele, Karlštejn nebo třeba i vás. Myslíte si, že naše současnost nenabízí dostatek inspirace k vytvoření podobné kreatury?

Ve hře je knedlík jako atribut lidové české domácnosti, zatímco Boris miluje golf vnímaný jako sport majetnější společnosti. Jaký máte vztah ke knedlíkům a golfu?

Vidíte, to mě nenapadlo. Knedlík a golf – to jde dohromady jako Zápotocký a Rolling Stones. Já mám rád knedlíky i golf. Obé je mi zapovězeno: knedlíky kvůli kaloriím a golf se mi nedaří už pár let naučit. Nemám na něj štěstí, protože se jednou za čas leknu té společnosti, která k němu patří, a vrátí mě to znovu na start.

Ale nevzdávám to, protože bezpečně vím, že golf není o drahých hodinkách, známostech a uprděném českém snobismu. Všude jinde je symbolem gentlemanství, tolerance, fair play a vztahu k přírodě. Tak se třeba dočkám.

Po Shakespearovi, o něhož jste si rozšířil svůj herecký rejstřík, jste vstoupil do vod současné komedie. Jakému humoru dáváte přednost?

Za těch pár let, kdy jsem se tak trochu odcizil rodnému Semaforu, jsem toho prožil na jevištích mnohem víc než letní hrátky se Shakespearem a Dvě noci na Karlštejně. Získal jsem tak srovnání, zkušenost, a hlavně radost z toho, že tomu tak je. Ale jakému humoru dávám přednost, vlastně nevím. Zní to blbě, ale asi tomu, který je k smíchu…

Inscenace Kolečkovy hry měla na konci sezóny předpremiéru v Příbrami. S jakým ohlasem diváků? A jak se těšíte do Kalichu?

V Příbrami to byla šťastná chvíle – diváci se bavili a my jsme měli vzácnou příležitost připustit si, že to naše pinožení má smysl. Ale to vyžaduje několik důležitých předpokladů: dobré divadelní zázemí v Kalichu, kvalitní text Petra Kolečka, skvělé kolegy a režiséra Davida Drábka. A pokud se divák v programu dočte, že hudbu složil Darek Král, není co řešit.

Co se týče Divadla Kalich, prozradím vám něco osobního. Zakladatel a ředitel tohoto divadla je můj kamarád a spolužák Michal Kocourek. Poznali jsme se v dramatickém kroužku profesorky Vildové a už během studií Pražské konzervatoře bylo jasné, že oba tak trochu pochybujeme, jestli herectví je pro nás ta správná cesta.

Já pochybnosti léčil muzikou, Michal začal na druhé straně barikády a stal se uznávaným producentem a impresáriem. Takže Kalich pro mě není nic cizího, spíš návrat ke kořenům.