Článek
Expozice, jež vznikla ke dvaceti letům od jeho úmrtí, je složená z osmi desítek prací. Najdeme v ní klasické obrazy, tisky, plány plastiky i velkoformátové vlněné tapiserie. Ideovou esencí všech artefaktů je vytvoření optického klamu, znejistění diváka v tom, co vlastně vnímá, a především důmyslné prolínání všech významových rovin. Vytváří tímto způsobem promyšlenou optickou kamufláž, kterou maskuje skutečnou podstatu věci. A i ta je diskutabilní.
Klade geometrické obrazce vedle sebe a nad sebe tak, aby působily z různých úhlů odlišně. Vzniká iluze pohybu a plasticity na rovné ploše.
Inspirace pro Bowieho
Vizuální i tvarové chameleonství působí na člověka velmi intenzivním dojmem a oslovilo i mnoho významných osobností. Jednou z nich byl britský zpěvák David Bowie, který Vasarelyho dílo velmi obdivoval a stejně jako jeho guru experimentoval s estetickou transformací.
Ta je na výstavě markantní především u rozměrných vlněných tapiserií. Všechny jsou zavěšeny na masivních panelech v anonymním prostoru galerie. Svou výraznou barevností jeho rozlehlost návštěvníkovi konkretizují a stávají se pro něj vodítkem. Ovšem pouze v globálním smyslu. Dílčí prvky totiž vytvářejí několik obrazů v jednom.
Tapiserie Zebry využívá dynamiky černobílých pruhů tak, aby hlavy a těla dvou zvířat koexistovaly zároveň v určité jednotě a podporovaly i jejich různorodost.
Vasarelyho dílo ve své podstatě vysvětluje, že nelze věřit všemu, co je na první pohled patrné. To platí nejen pro výtvarné umění, ale pro všechny obory lidské činnosti.