Na počátku své kariéry jste se vydali cestou vydávání singlů s videoklipy. Bylo složité připravit dostatek písniček pro celé album?

Rovenský: Když loni vznikla Poetika a v květnu 2016 vyšel singl Zkouším žít, řekli jsme si, že budeme vydávat singly, ale vše budeme současně směřovat k plnohodnotnému albu, na kterém bude to nejlepší, co jsme schopni stvořit. Postupně jsme začali schraňovat materiál a z něho chystat písničky. Nakonec jsme jich měli připravených asi dvacet, ze kterých jsme letos vybrali deset, za nimiž si všichni tři stojíme.

Hrdlička: Myslíme si, že singly jsou v současné době pro všechny kapely a zpěváky nejdůležitější. Světu vládnou YouTube, Deezer a Spotify, což jsou služby, na kterých lidé poslouchají především jednotlivé písně. Dobrý singl, který hrají rádia, je ta nejlepší reklama, jakou si lze udělat. Mohli bychom nahrát dvacet desek, ale kdyby na nich nebyly písničky, které by lidi zajímaly, dělali bychom to jenom pro sebe a nikam bychom se nepohnuli.

Dlouho jste tvrdili, že úspěch, který se dostavil, je pro vás z kategorie snu. Už jste se z něho probudili?

Brejška: Já osobně letošního 18. srpna, kdy jsem dával výpověď ve svém dosavadním zaměst nání. Pořád si sice myslím, že je to tak trochu sen, na druhou stranu ale naší hudbě věřím, protože jinak bych tu výpověď nedal.

Co jste dělal?

Brejška: Byl jsem obchodní referent pro export a řetězce v oblasti extrudátů suchých plodů a dražé. To jsou například lískové oříšky v mléčné čokoládě a podobně. Prodával jsem je do velkých obchodních řetězců.

Co vy ostatní?

Hrdlička: Já si asi pořád ještě neuvědomil, že je to skutečnost. Stále mám dojem, že to, co se kolem Poetiky děje, je trochu nereálné. Hudbu jsme všichni tři dělali mnohem dříve, a teď se nám najednou povedlo něco, co lidi zajímá, nás to naplňuje a chceme to dělat dál. Stále je ve mně trochu skepse, protože si uvědomuju, že jak rychle to začalo, tak rychle to může skončit.

Skepse ale není moc dobrý nástroj k tomu, aby se dařilo jít hladce dál…

Hrdlička: Ale je to dobrý nástroj k tomu držet se nohama pevně na zemi. Kromě největších kapel není na české scéně nikdo v takové pozici, aby si mohl myslet, že se to bez něho neobejde. Každý je přece nahraditelný.

Rovenský: Já se z toho snu pomalu probouzím. Ráno vstávám před půl šestou, i když bych mohl až v deset, a od té chvíle mi šrotuje mozek při přemýšlení nad tím, co všechno pro kapelu udělám. Jinak je pro mě ale pořád neskutečné to, kolik lidí na naše koncerty chodí a jak pozitivně reagují, stejně jako to, že mě dnes hudba živí. Myslím si ale, že pokud se potkáme na dalším rozhovoru za dva roky, budu pořád říkat, že jsem ve fázi probouzení.

Mimochodem, co jste, Eduarde a Dane, dělali vy?

Rovenský: Já byl energetický analytik a Dan marketingový specialista na zámku.

Marketingový specialista na zámku?

Hrdlička: Ano, na zámku ve Žďáru nad Sázavou. Vzniklo tam moderní muzeum a já spolupracoval na tom, aby se o něm vědělo.

Poetika vydala minulý týden své debutové album.

Poetika vydala minulý týden své debutové album.

FOTO: Universal Music

Jak vůbec ke své hudbě přistupujete?

Hrdlička: V první řadě je to radost. Nesnažíme se být za každou cenu velkými umělci, nevymýšlíme bůhvíjak složité akordové kombinace, protože by stejně bylo cítit, že je to neupřímné. Hrajeme si s nápady, kombinujeme je v písničkách a baví nás i to, že na našem albu nejsou dvě, o kterých bychom mohli říct, že si jsou podobné, případně stejné. Ať už jde o produkci, instrumentální stránku či temata textů.

Brejška: V každém z nás je trochu jiná muzika a každý k ní přistupuje s naprostým respektem, stejně jako k hudebním pohledům dalších dvou členů. Osobně to vnímám jako poznávání neobjevených zemí a rád se nechávám inspirovat nebo rovnou překvapit. Nesnažíme se programově, aby naše písničky byly za každou cenu různé, přichází to přirozeně.

Kdy jste začali hrát plnohodnotné koncerty?

Rovenský: To období pro nás začalo letos v dubnu, kdy naši trojici doplnili bubeník David Hofferik a kytarista Tomáš Kozina. Jsme tedy kompletní kapela, která hraje živě s mírnou podporou samplů.

Brejška: Máme za sebou pár letošních majálesů i zajímavé festivaly. Hrajeme zhruba pětapadesát minut, což regulérní koncert je. Na podzim se dostaneme do klubů a čeká na nás společné turné s kapelou Mirai. Bude to naše první turné.

Na albu je písnička Memento, jež vypráví o lidech, kteří si vzali život. Je postavena na skutečných událostech?

Rovenský: Mé raperské umělecké ego mi nedovoluje psát texty, které nevycházejí ze skutečnosti. Týká se to i Mementa. Před asi pěti lety spáchali v pětitisícovém městě Velká Bíteš, kde žiju, v rozsahu asi půl roku tři mladí lidé sebevraždu. Měl jsem pocit, že nemohu jen přihlížet a mlčet, a tak jsem inicioval založení nízkoprahového klubu, jehož pracovníci měli mladistvým pomáhat. Později vznikl i text k písni Memento, v němž jsem se snažil čin dvou z těch mladých lidí pochopit a současně poukázat na to, že podobné sklony mohou mít i jiní mladí lidé. Znal jste lidi, o kterých text je?

Rovenský: Ano, Sabinu i Davida jsem znal.

Velmi osobní je i text k písni Ikaros…

Brejška: Aktuálně odráží mé rozpoložení v době, ve které vznikal. Nikdy jsem si takhle jasně nenastavil zrcadlo a nepřenesl to prostřednictví textu do muziky. Jsem s ním velmi spokojený.

A která písnička je o Poetice?

Rovenský: Zrcadla. Je až na konci desky a je o tom, co teď jako kapela zažíváme. Je možná trochu méně umělecký, ale je to absolutně pravdivý příběh našeho aktuálního života.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: