Co pro vás znamená hrát v Praze, kde jste vystupoval nejen v devadesátých letech, ale už v osmdesátých?

Hraju v Praze stejně rád jako třeba v ohijském Toledu. Vždy jsem měl rád Čechy, mám rád toto město, je krásné, ale nevím, co jiného bych řekl.

Co budete hrát? Budete se vracet zpátky ke klasickým nahrávkám?

Já se nevracím k ničemu, nejdu zpátky. Specializujeme se na rekonstrukci, na předělávání písní, které jsme stvořili v minulosti, stejně jako na vytváření nových. Je to v zásadě improvizační křídlo Pere Ubu, i když se rozpakuji použít slovo improvizační, protože improvizační je vulgární název, tak nízký. Většina improvizací je jen uplivnutí.

Jak to myslíte a čím se vaše pojetí liší od klasické improvizace?

Začneme z ničeho a vytvoříme píseň nebo použijeme předchozí prvky písně a rekombinujeme je, dáme různé kousky dohromady novým způsobem. Je snadné stvořit píseň z ničeho, už před lety jsem zjistil, že píseň je nejlepší, když se hraje poprvé. To v ní nejsou žádné chyby, není v ní nic, co by se mohlo nepovést.
Když se ale snažíš zapamatovat píseň a opakovat ji, vstupují do obrazu chyby a omyly. Dosáhnout toho, že bude zase dobrá, vyžaduje na zkouškách mnoho opakování. Takže my jsme odřízli všechno to uprostřed. Někdy je materiál rockovější, jindy je abstraktnější, ale to závisí na tom, jak ho v tu určitou dobu vnímám. Nerozhodnu to, dokud nepřijdu na pódium.

Každý hudebník by měl vědět, co je to píseň. Je to unikátní řez časoprostorem, má své fyzikální zákony. Sloka má určitou funkci a formu, po ní následuje refrén, který má také určitou funkci, a to pak je přechod, který existuje prostě proto, aby si zpěvák mohl dát pivo a nic nedělat.

Budete hrát něco z nového alba?

Ano, pár dnů ty skladby zkoušíme. Věnujeme je tomu, abychom se naučili, jak hrát nový materiál, protože jsme ho dosud ještě nehráli. Projedeme si ho, abychom se vypořádali s chybami, a pár věcí si připravíme.

Proč jste nové album nazval 20 Years In Montana Missile Silo?

Nevysvětluju, co dělám, ale můžete na to přijít. Je to stejné jako u jakéhokoli jiného alba Pere Ubu. Je to puzzle, které mám rád, s oblibou vytvářím příběhy, které v sobě mají prvky skládačky. Kdybych chtěl, mohl bych všechno vysvětlit a být čistě vypravěč, ale to bych byl Bruce Springsteen. Já skládám písně odlišným způsobem.

Používáte stále tu zástěru s deskou na hrudi, do které jste bušil při koncertu v pražské Arše v roce 1998?

Už ji dál nepoužívám, odložil jsem ji. Už jsem byl unaven tím dělat něco jen chvíli. Ale přemýšlel jsem o tom, že to byl dobrý nápad. Možná bych ji měl vytáhnout a přinést zpátky. Možná to udělám.