Jak může být kolaps pozitivní?

Představení je takový průlet životem a my v něm zobrazujeme určité typy kolapsů, jak negativních, tak pozitivních. Kolaps je určitý stav, který vás uvolní a posune dál. A nemusí to být nutně duševní zhroucení. Jsou věci, které se opakují a točí dokola, jako ostatně i život sám. Ale náš Kolaps je obrazová záležitost, záleží na divácích, aby si v něm našli ten svůj.

Co vás od východních bojových umění, jimž se po léta věnujete, přivedlo k novému cirkusu?

V Číně, kam jsem jezdil studovat bojová umění, jsem přímo na ulici potkával akrobacii a gymnastiku. Ostatně i bojová umění mají podobný základ. Pak jsem se seznámil s kolegou Zdeňkem Moravcem a začala nás bavit párová akrobacie.

S Rosťou Novákem a jeho La Putykou jsem v roce 2010 pracoval na projektu Up End Down, čímž jsem přičichl zblízka k novému cirkusu. A protože jsme s kolegou měli ambice dělat vlastní projekty, založili jsme Losers Cirque Company. Kolaps je už naší čtvrtou, respektive pátou premiérou, počítáme-li i kabaret, který nebyl pod hlavičkou Losers.

Akrobacie stejně jako herectví je založena hodně na partnerství a také na důvěře. Do jaké míry to vnímáte?

V tomto, ale vlastně v každém představení je to velmi důležité, musíme všichni vědět a cítit, co přesně a kdy děláme. A spoléhat se na sebe. Jestliže v jednu chvíli letí dvě holky vzduchem přes sebe, musí mít jistotu, že je dole někdo chytá. A mít k nám stoprocentní důvěru. Je to hodně o týmové spolupráci. Když stavíme lidskou věž, jsou důležití nejen ti, co se toho účastní, ale i ti kolem, kteří nás jistí, a kdyby se něco stalo, snaží se chytit toho, co je nejvýš.

Co jste si do akrobacie přinesl z bojových umění?

Bojové umění je postavené na vědomí hierarchie a úcty k ostatním. A také na tvrdém tréninku a drilu, to všechno je v akrobacii zapotřebí. Ale inspirujeme se i zážitky a konkrétními prvky bojových umění. Příští rok chystáme projekt, v němž bychom chtěli kombinovat tanec s bojovým uměním.

Stálé jádro herců, tanečníků a akrobatů Losers zve k projektům umělce z různých oborů. Máte nějaká kritéria, jimiž se při jejich výběru řídíte?

Na jednotlivé projekty pořádáme konkurzy, pro Kolaps jsme přijali pět nových akrobatů. Jestli jsme se trefili, poznáte brzy během práce, po týdnu nebo po měsíci. Oni sami mají volnost v tom, jestli s námi chtějí spolupracovat, a samozřejmě se mohou věnovat i jiným projektům.

Ostatně já sám nejsem typ člověka, který by chtěl mít natrvalo jeden stálý tým. Takže budeme pořádat další konkurzy, zvláště když hodláme otevřít vlastní prostor.

Kdy a kde to bude?

Ve Vnitrobloku v multifunkční hale v pražských Holešovicích. S otevřením počítáme někdy v listopadu, termín závisí na dořešení technických věcí. Budeme tam reprízovat naše představení, v průměru tak desetkrát do měsíce, ale počítáme i s firemními akcemi, protože se chceme uživit, aniž bychom se museli spoléhat na to, jestli každý rok dostaneme nějakou grantovou podporu.

Kromě akrobacie se věnujete i sportovní lukostřelbě, která vyžaduje velkou koncentraci. Je to pro vás kompenzace akční souborové či párové akrobacie?

Přesně tak. Lukostřelba mě naučila koncentrovat se úplně jiným směrem, musíte se uzavřít sám do sebe a vnímat jenom svůj terč daleko vepředu, protože každý ruch zvnějšku vás může rozhodit. Je to něco úplně jiného než akrobacie, něco, co mě posune zase jinam. Baví mě přepínat do různých módů. Je to jistá forma relaxace.

Co pro vás znamená festival Letní Letná?

To je srdeční záležitost, máme nejen pracovní, ale ryze přátelský vztah s organizátory festivalu. Velmi si vážíme toho, že můžeme na Letní Letné premiérovat své projekty a během roku cestovat po festivalech, poznávat a učit se nové věci.

Moc dobře si uvědomujeme, že Letní Letná nám pomohla prosadit se do povědomí diváků. Každý rok se na Letné snažím zhlédnout všechny produkce. Tím si mimo jiné ujasňujeme i to, v čem se lišíme od zahraničních souborů, jaká je naše poetika.

Jaká je tedy poetika Losers Cirque Company?

Založená na hravosti a kontaktu s diváky. Naším mottem je, že chceme lidi bavit. A hrát si. Protože kdybychom ztratili hravost, přestalo by to bavit nejen nás, ale i diváky.