RECENZE: Potemnělost Stypkovy tvorby nese krásu

V zásadě to není až takové překvapení, protože Stypka a jeho skupina Bandjeez na sebe upozornili už v roce 2014 kolekcí Čaruj. Její zvuk, filozofii, náladu a kvalitu nyní na novince v první fázi potvrdili a ve druhé prohloubili.

Mají čtyři mocné trumfy. V první řadě je to schopnost napsat a zaranžovat skladby, které mají atmosféru. Jsou sychravé, plné malých strachů, jež do Stypkova života a následně tvorby vstoupily, přitom jsou podmanivé, chytře zaranžované, dynamické a mají sklon gradovat (markantní je to v Kříži, Vránách taky, Jerichu a dalších).

Stypka je také pozoruhodný zpěvák. Jeho rozsah sice není dechberoucí, nicméně jeho výraz je charismatický, přitom civilní a v jeho projevu je přirozená naléhavost, která nikdy nesklouzne k patosu. V duetu Dobré ráno, milá navíc velmi dobře „pasuje“ k výrazu Ewy Farné.

Na albu se vůbec dost staví na vokálech. Dobrou (přitom vlastně poměrně nenápadnou) práci v tomto ohledu ve studiu odvedla Kateřina Marie Tichá, jejíž hlas doprovází ten Stypkův v řadě písniček. Došlo ale i na vokální podporu od Debbi, Terezie Kovalové nebo Johany Freywaldové.

Třetím trumfem jsou texty. Stypka, jejich autor, je básník a písničkový textař v jednom. Dokáže ve svých řádcích spojit důstojné a smyslné výrazivo s absolutní funkčností. Uměl najít přesně to, co je na dobrých písňových textech zajímavé – nejsou fádní, hloupé, přitom se lehce rýmují a jsou zpěvné.

Bandjeez je složený z výborných muzikantů, takže producent Martin Ledvina měl s instrumentální složkou ve studiu práci jistě výrazně ulehčenou. Kapela navíc svou vlastnost přenáší hravě i na pódia, a tak zastihnout ji s Davidem Stypkou v situaci, kdy všechny své plusy s lehkostí odhalují na koncertních pódiích, je běžná a radostná věc.

Album Neboj. je poklonou hudbě i slovu. Možná je ve Stypkově životě důsledkem terapie, při které se vrhl do náruče muziky. Ve své obsahové potemnělosti ale nese krásu. A ta se při jeho poslechu s chutí rozvíjí.