Článek
Podle jejích vlastních slov ji nové prostředí inspirovalo, našla tam totiž jiné světlo než ve své původní domovině. Objevila také zvláštní zimní slunce, které svítí zcela jinak skrze čisté ovzduší, a zároveň ji oslovilo i odlišné vnímání rozlehlosti prostoru. Všechny výše uvedené vlivy jsou na jejích kanadských dílech patrné.
V rámci expozice jsou vystavena i díla vzniklá před jejím odjezdem, ale i na nich najdeme fascinaci propojením světla, plochy i barvy.
Malířka Veronika Holcová.
Většina obrazů je velkoformátová, nebo aspoň středního formátu, což akcentuje autorčinu posedlost prostorem a výraznými barevnými plochami. Oba výrazové prostředky vkládá do vztahu vždy tak, aby jejich koexistence vytvářela nejen napětí, ale i vnitřní estetickou jednotu.
Akryl a olej na plátně Dvojice funguje nejen díky transparentnosti, ale také proto, že se jedná o dvě díla vedle sebe. Je na nich tmavá váza stojící v zelené přírodě, z jejíhož hrdla se rozpínají růžové i rudé květiny.
Jako by vrůstaly do blankytné oblohy a získávaly její barevný odstín. Když se na ně díváme z dálky, zjišťujeme, že jsou na obrazech určité rozdíly, jejichž hledání a nalézání nás vtahuje do jejich nitra.
Veronika Holcová: Sasanka.
Obraz Sasanka operuje s využitím okolního prostředí ještě více. Jde totiž o práci, která je vlomená do rohu výstavní místnosti. Purpurové abstraktní (místy až psychedelické) tvary připomínají gigantického motýla sedícího na bílé stěně.
Podobně s rozprostraněností na plátnech nakládají díla Hledač, Skrz naskrz či Levada. Ve všech případech stojí proti jednotě ohromné přírodní hmoty symbolický rušivý prvek vyjádřený malou trhlinou, vyhřezlou lávou nebo nepatrnou lidskou figurou.
Tento protiklad vyjadřuje pomyslný souboj mezi makrokosmem a mikrokosmem. Neomezeností divoké přírody stojící proti silám, které ji chtějí spoutat.