Arch Enemy vznikli před dvaceti jedna lety. Vy sám jste se přidal o tři roky později. Proměňoval se nějak výrazněji za tu dobu váš přístup ke skládání hudby?

Ne, myslím, že v zásadě je stejný, jako byl na začátku. Mám na mysli to, že důvod, proč tohle děláme, je, že nás to baví a máme pocit, že to potřebujeme. To se nezměnilo od doby, kdy jsme jako teenageři poprvé slyšeli Iron Maiden.

Druhá věc je, že se snažíme tvořit hudbu, jakou sami nikde jinde nenacházíme. Náš hlavní cíl je vytvořit dokonalé metalové album. Vím, že je nedosažitelný, ale zkoušet to nepřestaneme. Změnily se jen některé okolnosti, například během vzniku prvních tří alb jsme se hudbě nevěnovali na plný úvazek. To se změnilo a muzika už zabírá větší část našeho života.

Říkáte, že chcete vytvořit dokonalé metalové album. Jste jednou z kapel, které tvrdí, že se nedají zaškatulkovat, protože jejich hudba překračuje žánry?

Kapely, které nechtějí žádné nálepky, chápu. Ale když na to přijde, my jsme melodická deathmetalová kapela. Já sám to označení ve skutečnosti také nemám rád. Ne že bych neměl rád death metal, ale zdá se mi to jako urážka čistě deathmetalových kapel.

Jediné, co s nimi máme společného, jsou vokály, nízký tón a hodně rychlých bubenických pasáží. V žádném případě však nejsme kapela typu Morbid Angel.

Necháváte se zcela vědomě ovlivnit hudbou, která vás obklopuje, nebo se soustředíte na vlastní instinkt a vnitřní inspiraci?

Hudba, kterou slyšíme kolem, nás vždy zajímala. Ovlivňuje nás však čím dál méně. Nyní už poslouchám starší věci, v současné tvorbě nacházím muziku, kterou bych si oblíbil, vzácně.

Obecně mám pocit, že nejsilnější vliv má na člověka hudba v určitém životním období, nejspíš v dospívání. Když pak začne sám hrát, ponoří se do toho natolik, že se ostatním vlivům začne malinko uzavírat a zajímají ho spíš starší věci. Ano, když se teď slyším, mluví ze mě člověk v letech.

Jaké bude vaše nové album Will To Power?

Když ho porovnáte s předchozí deskou, je úplně jiné. Je otevřené, což vztahuji spíš ke zvuku alba, než že by nasávalo z různých vlivů. Minulá deska War Eternal zněla velmi zahuštěně. Když si ji dnes poslechnu, jsem až překvapený a mám z ní skoro klaustrofobii.

Nové album bude úplně jiné. Nechci říct minimalistické, ale daleko jednodušší. Nesnažili jsme se do písní narvat úplně všechno, nechali jsme je dýchat.

V těch dvou albech je rozdíl jako mezi koncertem v přecpaném klubu a na open air festivalu. Ale není to změna, která by převrátila svět. Nezačali jsme improvizovat ani hrát r’n’b.

Už tři roky je vaší zpěvačkou Alissa White-Gluz. Jak do skupiny zapadla?

Doufám, že to pro ni bylo příjemné, že jsme na ni nebyli moc tvrdí. Nicméně snadné to asi nebylo. Zastoupit někoho, kdo je v žánru v podstatě ikonický (bývalou zpěvačku Angelu Gossowovou – pozn. red.), není legrace. I proto jsme se zveřejněním zprávy o nové zpěvačce čekali, až budeme mít novou hudbu, kterou se představí. Chtěli jsme, aby lidé neměli možnost ji zavrhnout ještě předtím, než cokoli uslyší.

Ona ale skvěle zpívá, skvěle vypadá a velmi brzy dokázala, že zvládne cokoli. Na jednom z prvních koncertů spadla a zlomila si tři žebra. Vstala a zpívala dál. Nemuseli jsme kvůli tomu rušit žádný koncert. Tímhle přístupem si všechny získala.