V půlce devadesátých let jste na desce Blast Furnace využil elektroniky i samplů a přiblížil jste se industriálu. Co vás k tomu vedlo?

V té době jsem byl unaven děláním stále stejného hardcoru pořád dokola. Když děláš stejné věci rok za rokem, tak jsi ovlivněn dalšími věcmi, co posloucháš. Navíc jsme měli v kapele jiné lidi a věci nevycházely způsobem, jaký jsem chtěl, nemělo to tu tvář, možná jsem taky byl příliš šťastný. Někdy se dostaneš do situace, kdy se věci skvěle daří a o čem pak máš psát v hardcorové apele? Hard core je vzteklý, agresivní, násilný styl hudby.

A považujete to s odstupem za dobrý úkrok stranou?

Moc o tom nepřemýšlím. Už tuto desku neposlouchám, neutápím se v minulosti. Když jsme to udělali, byl to trochu úkrok jinam, ale udělal jsem ho. Složili jsme, co jsme měli v sobě, ale pak se vrátil náš bubeník Mark a řekli jsme si, pojďme dělat, co jsme dělali.

Jaké je pokračovat tak dlouho?

No byly doby, kdy jsem toho měl až nad hlavu, ale pak se stane něco skvělého, máme novou desku nebo jdeme zas natáčet nebo mě něco inspiruje, že chci zase skládat. Takhle to vždycky bylo. Jsem trochu otrávený, ale konají se koncerty a přijde něco dobrého.

Jak jste pokročili s prací na novém albu?

Je nahrané, u dvou písní jsou hotové i vokály, ale potřebuji víc času na psaní. Veškerá hudba je složena, hodně jí napsal Craig (Silverman) já se do ní pokouším trefit s texty, co mám, aby tam pasovaly. Někdy je to obtížné, někdy to nahraju a pak si řeknu, ne, to se mi nelíbí. Když píšu texty i hudbu, je to snazší, protože jsou to všechno moje myšlenky.

A kdy deska vyjde? Ještě letos?

Doufám.

Kde hledáte inspiraci pro nové texty?

Nikdy jsem nebyl příliš politický, snažil jsme se zůstat mimo věci ze zpráv, ale někdy složím píseň na základě toho, co jsme viděl ve zprávách, hlavně když jde o náboženství. Máme o něm jednu píseň na nové desce. Jsem z o osmdesátých let, takže jsem mohl psát písně proti náboženství. Když mě něco obtěžuje, tak si řeknu, dobrá, napíšu o tom píseň.

Taky jsem se tam pokusil propašovat pár straight edge písní, což je něco, v čem jedu. Přemíra alkoholu a drog mě obtěžuje. Ale já jsem jediný straight edge v kapele, takže to musím dělat obecněji. Respektuju zbylé kluky v kapele, nezabíjím lidi, co pijou. To je jejich věc, říkám. Nestarám se - když to chceš dělat, fajn, nechci být chůva, která je furt okolo tebe.

U straight edge to byl občas problém, že to bylo moc jako kázání.

U některých lidí jo, extremismus jakéhokoli druhu tě dostane do problémů, můžeš extrémní politické názory i extrémní názory ve straight edge a v žádném směru není dobré být extrémní, to je příliš, můžeš to dělat s nějakým odstupem.

Jak jste se stal straight edge?

Byl jsme takový ještě předtím, než se ten termín objevil, prostě jsem to nikdy nedělal, nikdy jsem nepil, nebral drogy. Když se objevil ten termín, tak jsem si řekl, v pořádku, tak tohle jsem.