Staré časy připomněla hlavně pardubická Vypsaná fixa. Vystoupila za vlahého podvečera na velkém pódiu a nenechala nikoho na pochybách, že na ně patří. Zkušená kapela předkládala své zásadní skladby, kytarista Mejla žvýkal obvyklé cigáro, jeho nástrojový kolega a zpěvák Márdi kočíroval koncert, bubeník Pítrs živelnou hrou hnal kapelu kupředu a baskytarista Mejn předvedl tradičně nenápadný výkon.

O kapele Znouzectnost lze, co do předvedeného výkonu, říci prakticky totéž. I ona si dělala s lidmi, co chtěla, i ona sázela na osvědčené písně, i ona dokázala, že vzpomínat na staré dobré časy není na škodu.

Hlavní hvězdou však byli bezpochyby američtí Paramore. Nastoupili na scénu tak nějak nenápadně, v šeru, bez pompy. Zpěvačka Hayley Williamsová vyšla na forbínu úklonou vzdát hold nekonečnému davu fanoušků a šlo se na věc. Pódium se s úvodní Told You So rozjasnilo. Jednak díky světlům a zadní projekci a pak i díky rtuťovitému pohybu zpěvačky na prknech.

Tančila, její předlouhá platinová kštice vlála všude kolem, zkrátka jí bylo plno. Ostatní muzikanti se jen tak pohupovali v bocích. Po třetí skladbě začalo pršet. Velké kapky padaly na vyprahlou zem a z dálky to vypadalo, jako by Paramore tančili mezi kapkami deště. Jak voda shůry přišla, tak i odešla a kapela dovedla svůj set ke konci před důstojnou návštěvou.

Jako by tu hráli odjakživa

Američtí tvrďáci Mastodon nedělali se svou produkcí žádné okolky. Hrábli do strun a vypudili hutný zvuk, který se valil krajem. Pozvali fanoušky do starobylého království ostrých kytarových riffů, dunivých bicích a průrazného vokálu. O ten se dělily dvě nejvýraznější persony souboru, kytarista Brend Hinds a baskytarista Troy Sanders.

Mastodon v Hradci králové.

Mastodon v Hradci králové.

FOTO: Jan Šída, Právo

Zatímco na albech znějí v některých momentech trochu monotónně, naživo po nějaké nudě nebylo ani vidu ani slechu. I když se kapela věnuje hudbě, vycházející z heavymetalového fundamentu (což není styl, který by se na hradeckém festivalu objevoval), zapadla do dramaturgie dokonale a sklidila zasloužené ovace.

Natvrdo v barvách Commonwealthu

A tvrdé muzice nebylo ve středu zdaleka odzvoněno. Australští Deetz Nuts zahrnuli letiště smrští metal coru, jejich krajané Northlane zase moderním hutným zvukem a frontman Marcus Bridge na vysunuté forbíně dirigoval natažené ruce s neochvějnou jistotou.

Britští Spring King se zpívajícím bubeníkem Tarekem Musou míchali amalgam z rocku, popu a punku s nebývalou vervou. V tom jim dobře sekundovali jejich krajané Slaves. Byli sice dva, zpívající bubeník a kytarista, což působilo na obřím pódiu poněkud nepatřičně, přesto ho dokázali vyplnit třeskutým punkem archaického střihu.

Za řeč stojí také další zástupci z ostrovů Fizzy Blood, kteří hráli proti Mastodon, ale přesto měli plno. Syrový rock´n´roll zněl v jejich podání jako za mýtických časů, kdy bylo nebe modřejší a tráva zelenější.