Na novém albu Feed The Machine, devátém studiovém v diskografii, se proto drží toho, co na scéně dělají od konce devadesátých let, kdy začali písničky šířit po celém světě. Jejich doménou je hardrock, moderní a šťavnatý.

Pravda, alba z takzvaných nultých let se jim překonat nedaří, což platí i o novince. Opět je na ní ale průrazný chraplavý zpěv Chada Kroegera, drtivé riffy, připomínající trochu hudební smýšlení slavných Led Zeppelin, a pevný a bohatý zvuk, který z poslechu písní dělá zážitek.

Nickelback však více než kdy předtím postrádají dobré melodické nápady, přičemž ani v aranžích skladeb nepřicházejí s ničím zajímavým.

Vše je očekávatelné, chybí tomu nadstavba v podobě něčeho nápaditého nebo překvapujícího. Navíc písně působí dojmem, jako by byly zbylé z minulých alb nebo jako by je jejich tvůrci opisovali od svých úspěšných tak, aby nebylo příliš patrné, že to jsou kopie.

Ve skladbě Must Be Nice je trochu funku, což je osvěžující, Song On Fire nese zase přitažlivou melodii a stadiónový refrén. Balady Home, The Betrayal (Act III) či The Betrayal (Act I) jsou ale tuctové, Coin For The Ferryman zaostává v melodice za výrazným riffem a For The River a Silent Majority v sobě pojí všechna klišé, která byla v minulosti pro Nickelback v tom dobrém smyslu slova podstatná, leč nehodí se za nimi chodit stále.

Feed The Machine je profesionálně nahrané a poctivé rockové album. Nenabízí však mnoho důvodů k tomu, proč by si ho posluchači měli pouštět podruhé nebo potřetí.

Nickelback: Feed The Machine
BMG, 43:09

Celkové hodnocení: 55 %

 

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: