Diváci v pondělí mohli vidět jiného Tanaku, než jakého znali ze sólových představní, starého citlivého muže, který reaguje na podněty z okolí, ale nepostrádá sílu. Každý jeho sebemenší pomalý pohyb stál za zaznamenání. Takové bylo také jeho úvodní sólo. Pak ale začali forbínu a nakonec i scénu ovládat tanečnice vybrané na loňském konkursu.

Úvod byl mimořádně silný, za zvuku zvonů a navrstvených sborů (Jan Burian odvedl vynikající práci) bylo vidět dopady války, klíčové to téma pro Tanaku, který vyrůstal po konci druhé světové války, kdy byla země zpustošená americkými odvetnými nálety a nedostávalo se ani rýže. Až poté se jednotlivé účastnice sražené hrůzami k zemi pokoušely s pomocí dalších vstát.

Záběr z inscenace Mina Tanaky Tělo

Záběr z inscenace Mina Tanaky Tělo

FOTO: Divadlo Archa/Jakub Hrab

Pamětníci si nemohli nevšimnout paralel s kultovním Svěcením jara uvedeným v Národním divadle. Tehdy se však Tanaka, který se o pár let dříve odstěhoval do hor a začal rolničit, zaměřoval především na věčný koloběh života, kdy se brutální nekompromisní jaro hlásí o svá práva a vše převálcuje.

Téma koloběhu bylo obsaženo v Těle. Když se ženy ubité válkou dokázaly podzvednout, a dokonce i radovat, postupně se v komunitě opět projevily militaristické tendence, tanec vystřídal pochod, dvě se oblékly do zeleného...

Záběr z inscenace Mina Tanaky Tělo

Záběr z inscenace Mina Tanaky Tělo

FOTO: Divadlo Archa/Jakub Hrab

Tato pasáž však neukazovala jen to, že agrese není vlastní jen světu mužů. Byla především reakcí na vývoj v japonské společnosti, kde vláda Šinza Abého postupně odbourává omezení pro japonské síly domobrany, už mohou působit i za hranicemi, což donedávna pacifistická ústava zakazovala. Tanaka, který si pamatuje těžká poválečná léta, si uvědomuje, že další vývoj by mohl mít tragické následky a radost by vzala za své.

Podobně jako jiná velká představení se Tanaka snaží o působivost, o efekty, které diváka zajmou, jako je zvedání části pódia či pád zadní opony, trochu však na úkor detailnějšího pohybu tanečnic, z nichž některé neměly zažité jeho pojetí. To se právě projevilo ve scéně radosti s kolovým tancem. Pro Tanakova představení je to přitom klíčové, protože on nechává tanečníkům velkou volnost a mnozí si scény vytvářejí sami. Ale stejné problémy se ukázaly i u jiných velkých představení, a to nejen u nás, i před lety v Hakušu. Výjimkou samozřejmě jsou ta, která vznikala čistě se členy jeho bývalého souboru.

Celkové hodnocení 70%