Očekávat od Suzanne Vegy nějakou radikální proměnu nejde, což ale neznamená, že by upadala do rutiny. Ani hity nehraje pořád stejně, aranžmá se mění podle toho, kdo ji doprovází. Bylo tomu tak i letos, kdy s ní opět hrál kytarista Garry Leonard. Jenomže tentokrát vystoupili jen v duu bez bubeníka, což přiblížilo vystoupení koncertu ve Státní opeře, kde ji zase doprovázel jen baskytarista Michael Visceglia.[celá zpráva]

Koncert začal ostře, Leonard hrál na zkrelsenou kytaru motiv z Fat Man Fat Man & Dancing Girl, pak přišla Suzanne a začal zpívat. Skladbám z elektroničtějšího alba 99.9 F° věnovala dost prostoru, zazněly ještě známé Blood Makes Noise a In Liverpool, protože letos na podzim vyrazí na speciální turné věnované čtvrstoletí od vydání této desky a třiceti letům od zveřejnění druhého alba Solitude Standing.

Suzanne Vega však nezapomínala ani na debut, hned v úvodu došlo na Marlene On The Wall, ale zahrála i dlouhou epickou folkovou skladbu The Queen and The Soldier nebo tesknou Small Blue Thing.

Největší prostor dostaly skladby z druhé desky, která je také nejznámější. Kromě hitů Luka, Tom´s Diner došlo i na Gypsy o její první letní lásce, ke které se vrátila v písni In Liverpool.

I když se repertoár příliš nelišil od toho z minulých vystoupení, byly i tyto známé skladby mimořádně působivé, protože Leonard dokázal doprovod originálně pojmout a podtrhnout atmosféru. Vidět to bylo především v doprovodu k Tom´s Diner, kde sekaná kytara suplovala rytmus automatu z remixu DNA a střídala se s táhlými tóny. Někdy použil vysloveně zkreslený zvuk, jindy táhlé tóny vytvářené pomocí elektronického smyčce e-bow. Ale perfektně zahrál i folkový doprovod na zvonivou dvanáctku.

Největší vybočení představovaly písně z posledního alba, věnovaného spisovatelce z 40. let McCullerosové.[celá zpráva]

New York Is My Destination mělo swingové názvuky, i když si zachovávalo písničkářský grunt. Harper Lee o žárlivosti na další autory pak byl vysloveně kabaretní. Obě ukázaly, že záběr Suzanne Vegy je mnohem širší, než představují klasické folkové písně.

V přídavku přidala ještě jednu píseň z nové desky, a pak došlo i na Horizon, kterou napsala pro Václava Havla, kterého opravdu uznávala. Přijela i na poctu, která mu byla po jeho skonu věnována. [celá zpráva]

K mimořádnému dojmu také přispělo to, jak moc se Suzanne Vega bavila s publikem a co o písních říkala.

Celkové hodnocení: 85%