„To je spíš náhoda. U většiny mužských uchazečů jsem během konkurzu necítil silnou angažovanost. Zaujali mě z nich pouze jeden nebo dva. Tak jsem se rozhodl pouze pro ženy,“ řekl Tanaka v rozhovoru s ředitelem divadla Ondřejem Hrabem.

„Toto rozhodnutí následně přineslo i téma. Stále žijeme ve společnosti, která je řízena muži. Kdysi existovala společenství, kde tomu bylo naopak. A dnes na celém světě začínají být ženy více aktivnější než muži. Muži ztrácejí jistou primitivní svobodu,“ dodal.[celá zpráva]

Tanaka doplnil, že představení není jen pohledem na proměňující se roli ženy v současnosti ale i ohlédnutím: „Samozřejmě, že se dívá do budoucnosti, ale zároveň se otáčí zpět k minulosti. Díváme se zpět a ptáme se, co se to stalo s našimi těly?“

Japonský choreograf přitom pracuje s abstrakcí: „Těla tanečníků na scéně nebudou prezentovat tanečníky osobně. Nebudou to těla, která mají jméno. Tělo nepotřebuje jméno. Proto se toto představení jmenuje „A Body“. Jde mi však o jinou anonymitu těla než o jakou usilují totalitní vládci. Ti za sebou nechávají masové hroby plné bezejmenných těl. I u nás v Japonsku máme hroby korejských válečných obětí, jejichž jména nikdo nezná. Kdyby se rozpoutala nukleární válka, znamenalo by to milióny mrtvých těl, jejichž jména by pozbyla smyslu.“

Tanaka se zaměřuje na roli žen za války: „Ve válkách byly a jsou ženy vždy obětmi. Vojáci jsou většinou muži a plní rozkazy velitelů. Ženy zůstávají doma a musí existenční situaci řešit samy. Muži - vojáci jsou posíláni na smrt, ženy musí projevit svou trpělivost. Jsou zodpovědné za přežití, za zachování rodu.”

Japonský tanečník je přesvědčen, že se jeho pojetí posunulo od doby před dvaceti lety, kdy pro Archu představil tři choreografie na pohádkách bratří Grimmů: „Věřím, že se moje uvažování o tanci posunulo někam dál a že to bude na naší společné práci znát.”