Článek
Gaarder provokativně tematizuje osamělost v její nejzazší mezi. Epistolární formou vypráví příběh stárnoucího muže, akademika a lingvisty Jakopa, který je natolik osamělý, že navštěvuje pohřby lidí, které téměř neznal, a dává se do řeči s neznámými pozůstalými. Vypráví jim smyšlené historky se zemřelým a tím vyplňuje svou samotu. Díky talentu k vyprávění příběhů se tak na prchlivý okamžik sám stává součástí skutečného příběhu někoho jiného.
Gaarder na zdlouhavých a četných jazykových pasážích, kde jeho hlavní postava vypráví jiné o původu vzniku nejrůznějších slov, naznačuje, že byť existuje množství jazyků, které si vzájemně nerozumí, všechny nás spojuje původní prajazyk. Všichni jsme provázáni schopností komunikovat a vyprávět si příběhy. Autor uvnitř textu hýří mikropříběhy, v nichž znovu dokazuje svůj neuvadající vypravěčský talent.
Osamělost a citlivost je jeho postavám vlastní. Ukazuje osamělost i ve světě, v němž jsme fakticky obklopeni spoustou lidí, ale vzájemně se nevnímáme. Vidí to jako jeden z nejpalčivějších problémů dnešní společnosti. Ukazuje, že moment, kdy se sejdou přátelé a rodina na pohřbu, je okamžikem, kdy už je příliš pozdě.
| Jostein Gaarder: Loutkář |
|---|
| Plus, překlad Jarka Vrbová, 248 stran, 249 Kč |
Celkové hodnocení 80 %
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: