Článek
Pracujete spolu již dvanáct let. Co vás svedlo?
Englichová: Byla to práce na projektu, který svého času vymyslela Ivana Nevoralová, jež nás tak fakticky pracovně a umělecky spojila. Zpočátku koncertů nebylo tolik jako dnes, záhy se však ukázalo, že se nám společně hraje dobře, akcelerovalo to a už to trvá dvanáct let. Album Impressions je naše první společné. Předtím jsme spolu sice nějaké desky nahráli, pokaždé u toho ale asistoval někdo další.
Hrálo pro vaše spojení podstatnou roli to, na jaké nástroje hrajete?
Englichová: Od počátku bylo dáno především tím, že hrajeme na harfu a hoboj. Vždycky říkám, že kombinace zvuků těchto nástrojů je skoro ideální. Křehkost zvuku harfy a naléhavost zvuku hoboje tvoří z mého pohledu opravdu krásnou kombinaci. Inspirovala nás ale také stejná nástrojová interpretace švýcarského páru Ursuly a Hanse Holligerových a repertoár, který vytvořil.
Je v oblasti klasické hudby interpretační duo hrající na harfu a hoboj běžné?
Veverka: Není to častá kombinace, nicméně několik zajímavých dvojic na klasické scéně existuje. Obecně platí, že kombinace těchto nástrojů je výlučná a také výlučně specifická. Hoboj v kombinaci s harfou nabízí atraktivní platformu, která je svou téměř až exotičností velmi přitažlivá.
Poptávka na trhu klasické hudby koneckonců v posledních letech taková je. Interpreti dnes hledají nové cesty, protože s klasickými schématy si už v současnosti nevystačí. Jako v každém jiném odvětví, nejen uměleckém, je potřeba dívat se za horizont, přicházet s novými myšlenkami a ty pak následně realizovat.
My dva už to ale po dvanácti letech spolupráce bereme jako součást svých uměleckých životů, takže pro nás je spojení harfy a hoboje přirozené.
Oslovilo vás v klasické hudbě v poslední době něco zvláštního?
Veverka: Abychom nemuseli chodit daleko, vezměme si třeba nedávné spojení houslisty Pavla Šporcla s cikánskou kapelou. Není to sice spojení dvou nástrojů, ale je to hezký příklad novátorského pohledu. Album Melancholia Štefana Margity je dalším zajímavým příkladem.
Byly skladby, které interpretujete na albu Impressions, napsány pro hoboj a harfu?
Englichová: Náhrobek Couperinův od Ravela je původně pro klavír. S jeho adaptací jsem začala já, protože zpočátku šlo hlavně o harfový part. Potom jsme oslovili Otomara Kvěcha, jenž skladbu adaptoval pro naše nástrojové spojení, a já pak ještě dokončila pasáže pro harfu.
Každý nástroj má určitá specifika, takže ne všechno, co bylo napsáno pro klavír, lze zahrát na harfu. V mnoha případech je to však možné. Skladby Debussyho byly také původně klavírní.
Veverka: Primaveru zkomponoval Luboš Sluka přímo pro nás. Je to hudba, která nic nepředstírá, je líbivá, ne však laciná. Zahráli jsme ji poprvé v roce 2015 v Orlických horách v doslova magickém prostředí venkovského kostela. Luboš Sluka byl přítomen, má nedaleko chalupu. Byl to výjimečný zážitek pro všechny přítomné.
Skladby na vašem albu jsou velice emotivní. Kolik z těch emocí jste jim vtiskli vy?
Englichová: Je to směs emocí původních skladeb a naší interpretace. Jde koneckonců o impresionismus, tomu jsou vlastní dojmy a nálady.
Od 10. května jste na koncertním turné k albu. Hrajete na něm pouze z něho?
Veverka: Přesněji řečeno jde o sérii koncertů, skrze které budeme album na pódiích akcentovat. Logickým základem pak bude právě hudba, kterou jsme nahráli přímo na Impressions.
Paralelně pak budeme hrát ještě vlastní sólové koncerty, u nás i v zahraničí. Skrze album, respektive projekt Impressions, chceme oslovit a k hudbě jako umění přitáhnout i nové publikum. To je naše další ambice.