Souvislost s předchozí spoluprací je dána nejen názvem, jež je italskou obdobou anglického slova slapstick pro základní stavební prvek amerických grotesek. I Batacchio odkazuje kostýmy a atmosférou na svět začátku minulého století, půvab kočovných cirkusů, kabaretů a grotesek. Nabízí hodinový sled krátkých výstupů, v němž akrobacii střídají kouzelníci, lidské loutky či kabaretní šansony. Vše v groteskní nadsázce, přízračném osvětlení a pestrých kostýmech s nalíčenými tvářemi.

Živé loutky se představí v groteskním výstupu.

Živé loutky se představí v groteskním výstupu.

FOTO: Martin Sršeň

Vynikající jsou především akrobatické výstupy: pětice mužů kroužící prostorem připomínajícím manéž na jediném bicyklu, temperamentní show skákačů na teeterboardu, balancování na obřích půlkruhových ližinách či závěsná akrobacie na černých šálách, která kromě akrobatické dovednosti vytváří esteticky působivé obrazce.

Komornější výstupy, jako je práce s oživovanými a „vypínanými“ lidskými loutkami, kouzelnické triky či komická čísla na předscéně, ale stejnou působivost nemají a zejména pro horní část hlediště ztrácejí na komunikativnosti, čímž se stávají poněkud zdlouhavé. Platí to i o komunikaci s publikem, jež se omezuje na první řady a diváci výše v sále z ní moc nemají.

Skákači na teeterboardu patří k vrcholům představení Batacchio.

Skákači na teeterboardu patří k vrcholům představení Batacchio.

FOTO: Martin Sršeň

Batacchio sází především na pestrost a výrazové možnosti lidského těla. Zůstává volným cirkusovým sledem výstupů bez zřetelnějšího dramaturgického či tematického provázání.

Zpočátku je navozuje postava připomínající pierota z komedie dell’arte, ale s postupem představení se vazba rozpadá. Je tu jisté spojení mezi jednotlivými výstupy, kdy akce před oponou motivuje nebo pointuje to, co se odehrává na scéně samé. Důslednější divadelní gesto, které by pestrou a dynamickou show spojilo do soudržného celku, však schází.

Cirk La Putyka: Batacchio
Režie: Maksim Komaro, choreografie: Ilona Jäntti, scénografie: Hynek Dřízhal, kostýmy: Kristina Nováková Záveská, hudba: Jan Balcar. Premiéra 12. května v Jatkách 78, Praha, psáno z reprízy 14. května.

Celkové hodnocení: 70 %