Co pro vás znamená domov?

Budu upřímný. Cítím se doma s lidmi, kteří zažili podobné věci jako já, a v situacích, kdy vnímám, že jsem na stejné frekvenci s druhými.

Co pro vás znamená hudba?

Hudba hraje jak v Ukulele jam, tak v navazujícím románu, který se bude i česky jmenovat Stan pro jednoho, důležitou roli. Je útočištěm, znamená únik od věcí, které se v reálném světě odehrály, a zároveň přináší šanci najít si novou identitu, prožívat mládí a postavit se etnickému utlačování a nacionalismu, který se v konfliktu dostává do popředí.

A v dánském prostředí?

Ve druhém románu, který se tam odehrává, získává větší roli. Miki přichází o svůj jazyk, nemůže mluvit s okolím mateřštinou, a ztrácí tak fyzický domov. Zároveň přichází o rodiče a kamarády, kteří se do Dánska nedostanou. V Bosně zažil utlačování ze strany Srbů, v Chorvatsku je postupem času také utlačován. V Dánsku se dostane mezi bosenské muslimy, ale ani tam se necítí doma. Díky festivalu v Roskilde se ale konečně stává sám sebou. Setkává se s lidmi, kteří nemají jeho prožitky, ale díky hudbě je s nimi na stejné frekvenci.

FOTO: Petr Horník, Právo


Rád vzpomínáte na ředitelku školy v Nyborgu, která vám jako uprchlíkovi umožnila chodit do školy.

Byl to zásadní okamžik v mém životě. Kdyby mi nedala příležitost, tak bychom tu neseděli. Byl jsem příliš starý na to, abych chodil do základní školy, a pro gymnázium jsem byl zase mladý. Navíc tehdy platilo pro uprchlíky z bývalé Jugoslávie, že jsme vůbec do školy chodit nesměli. Lámanou angličtinou jsem jí vyprávěl svůj příběh.

Cítila ve mně jakousi jiskru a šanci nastoupit do školy mi poskytla. Já jsem se jí samozřejmě chytil a získal jsem nové přátele. Po gymnáziu jsem pokračoval ve svém vzdělávání a tím jsem se začlenil do dánské společnosti.

Získal jsem zároveň program všedního dne, někam jsem začal patřit a můj život dostal rytmus. Do společnosti jsem se začlenil díky vzdělání.

K působivým scénám románu patří setkávání uprchlíků s rekreanty ze západních zemí bezstarostně prožívajících dovolenou u moře...

Tehdy jsem bydlel v podobném zařízení a opravdu jsem vídal turisty, jak se opalují na pláži a užívají si prázdniny. V knize to získává novou funkci. Scény s lidmi užívajícími si volna sto kilometrů od válečných bojů jsou symbolem pasivity celého Západu. My jsme doufali, že svět zasáhne jako v Kuvajtu a že k masakrům a internačním táborům nedojde.